Cyklus šesti písní Dřevěný Kristus pro nižší hlas a klavír spojuje v ryze duchovním díle katolicky orientovaného skladatele Jana Hanuše (1915–2004) s podobně naladěným básníkem Kamilem Bednářem (1912-1972).

Bednářovy básně vyšly samizdatem v 50. letech pod názvem Básně na kříž nalezený v horách, Hanuš je pak v roce 1957 zhudebnil. V původní podobě pouze s doprovodem klavíru (skladba existuje i s varhanním doprovodem), orchestrální verzi dokončil později, až v roce 1970. Již na první pohled tyto letopočty prozrazují, že ještě dlouho po svém vzniku nemohla být vzhledem k politické situaci v tehdejší ČSSR z ideologických důvodů ani jedna z těchto verzí provedena.

Cyklus klade na pěvce extrémní intonační, rozsahové, dynamické a celkově hudební nároky. V názvu cyklu je určeno pouze, že se jedná o písně pro nižší hlas. Teoreticky tedy přicházejí v úvahu mezzosoprán, alt, baryton a bas. Z logiky (apokryfního) textu, kterým k nám promlouvá přímo Kristus, by se nabízely spíše nižší mužské hlasy, přičemž každý z nich nese své úskalí, protože cyklus využívá vskutku velký hlasový rozsah plných dvou oktáv (od velkého FIS po jednočárkované fis). Barytonista by tedy měl disponovat znělou střední a nižší polohou. Pro bas jsou vrcholové tóny na vrchní hranici možností tohoto oboru, nicméně celková tesitura i toto provedení umožňuje. Dokonce vzhledem k celkové závažnosti kompozice je možná tato varianta provedení (při překonání nastíněných problémů) ideální. Ačkoliv je dílo pevně ukotveno v tradičním hudebním jazyku vycházejícím z tonální hudby (Hanuš byl v kompozici žákem Otakara Jeremiáše), je ve svém výsledku velice originální a působivé, s důrazem na výraznou melodiku slovanské provenience.