Z komentáře Václava Frolce k původnímu CD albm 71 0050-2 "Včelaran Ballad Of Veruna" vydanému Bontonem Music v roce 1991 a nyní Supraphonem uvolněnému pro digitální obchody.
Příběh ženy z obrazu: Obraz Veruny Čudové, namalovaný Josefem Mánesem, dodnes připomíná příběh, který se kdysi odehrál na bílovském zámku. Veruna Čudová, dcera chudého domkáře z Bílovic, byla proslulá svou krásou. Upoutala i bílovského pána, hraběte Logothettiho, který si ji přivedl na svůj zámek jako služebnou. Pro Verunu se stal zámek brzy domovem a hrabě pro ni byl vším. Dívku obdivoval, miloval a věnoval jí nebývalou pozornost. Když v r. 1854 do Bílovic zavítal Josef Mánes, hrabě malíře požádal, aby Verunu namaloval. Nerovný vztah mezi Verunou a hrabětem trval dál. Veruna hraběte milovala, jeho láska však časem začala chladnout a milostné pouto se pro něj stalo nepříjemnou obtíží. Aby se ho zbavil, provdal ji za krejčího z vesnice. Veruna se s vynuceným sňatkem nemohla smířit a už při svatbě od nemilovaného manžela utekla zpět na zámek. Žila tam v ústraní až do tragické události na honu, kdy žalem nad smrtí hraběte zešílela. (Podle povídky Julie Štěpaníkové zpracovala Hana Pálková)
...Novým, neobvyklým návratek k životnímu příběhu této bílovské ženy je "Balada o Veruně", autorsky připravená ZUZANOU LAPČÍKOVOU a MICHALEM ZPĚVÁKEM, v interpretaci folklórního souboru VČELARAN. Pásmo zpěvu, hudby a recitace je označeno jako balada. Ve folkloristické literatuře se můžeme dovědět, že ve středověké Itálii, Provensálsku a Španělsku byla balada bezstarostná taneční píseň s lyrickým zabarvením, převážně milostným syžetem. Zpívala se kolektivně, s refrénem. V Anglii a Skotsku se v 16. a 17. století stala písňovým vyprávěním o chmurných, tragických příbězích z historie nebo z lidového podání s fantastickými prvky. Moderní folkloristika označuje za baladu každou píseň, která obsahuje dramaticky vyhrocený životní příběh. ..Balady vypovídají o zločinu a trestu, lásce a zradě, věrnosti a smrti (Orest Zilynskij). Osud Veruny Čudové byl naplněn láskou i zradou, věrností, smrtí..Přesto o tragédii života této bílovské ženy žádná lidová balada nevznikla..."Balada o Veruně" vzniká jako osobitá umělá skladba až po více než devadesáti letech po smrti Veruny Čudové, a to v okruhu souboru, který se hlásí a inspiruje "mánesovskou legendou". Stavebními prvky kompozice jsou lidové písně a hudební projevy z Bílovic a okolních obcí, zaznamenané ve sbírkách Františka Sušila, Františka Bartoše, Josefa Černíka, Valeše Lisy, i pořízené vlastním sběrem. Autenticky nejlépe vyznívají zpěvy a capella a hudecké projevy. Objevují se různé způsoby stylizace písní i doprovodné hudby, a také vlastní kompozice vycházející ze zdrojů lidové zpěvnosti a hudebnosti. Dramatičnosti obsahu má napomoci užití melodií zámecké hudby, přirozených zvuků i recitace ve formě zaříkání....