Duo č. 1 C dur - Duo č. 2 Es dur - Duo č. 3 B dur - Duo č. 4 F dur - Duo č. 5 D dur - Duo č. 6 G dur Tato nahrávka je pozoruhodná hned v několika směrech. Vymezené mantinely dané komorní hudbou pro dva altové smyčcové nástroje vytvářejí totiž poměrně velmi úzké hrací pole pro uplatnění jakýchkoli uměleckých ambicí. Ale právě tento fakt je zároveň výzvou k projevení skutečně zvládnutého řemeslného mistrovství. Karel Stamic (7. 5. 1745 Mannheim – 19. 11. 1801 Jena) – syn a žák Jana Václava Stamice, působící v Mannheimu, Paříži, Londýně a Haagu – se tohoto úkolu zhostil jako zkušený praktik demonstrující dokonalou znalost nástroje, posílenou vlastní pódiovou zkušeností cestujícího virtuóza. Jeho violová dua mohou svým omezeným rejstříkem výrazových možností působit až dojmem instruktivní literatury. Avšak když si uvědomíme, že podobnou nálepkou trpěly víc než století třeba Bachovy Sonáty a Partity pro sólové housle, není od věci tuto pomyslnou vinětu sloupnout a bez předsudků přijímat nesporná pozitiva Stamicovy hudby: slovanskou zpěvnost, uplatněnou hlavně ve volných větách, dokonalý cit pro barevný souzvuk v altové poloze, líbeznost celkového vyznění a s tím spojené pozitivní naladění hudebního obsahu: z této hudby skutečně nemůžete upadnout do deprese, ale když jí to dovolíte, může vás pohladit po duši. Pro interprety je unikátní kompletní nahrávka Stamicových duí skutečným oříškem, neboť krom požadavku dokonale zvládnutého nástrojového řemesla nese v sobě nebezpečí sklouznutí do bezduché rutinní triviality. Ladislav Kyselák a Pavel Ciprys při rozlousknutí tohoto oříšku využívají krom důrazu na kvalitní artikulaci, citlivého vybalancování mezi „historicky poučenou interpretací“ a moderními nástrojovými požadavky, též výhody stejného vnitřního naladění na tuto hudbu, které je navíc posíleno někdejším vztahem učitel a žák. Jednotícím prvkem je i fakt, že nahrávka je pořízena na nástroje jednoho mistra, kterým je houslař Tomáš Pospíchal. Když k tomu připočteme citlivou hudební režii Milana Puklického a zvukařskou alchymii Jana Lžičaře, pak nezbývá než doporučit toto CD pro chvíle nekomplikované pohody jako hudební lahůdku z rukou zkušených mistrů.