Beno Blachut (Dalibor) - Zdenka Hrnčířová (Milada) - Stanislav Muž (Vladislav) - Eduard Haken (Beneš) - Štěpánka Jelínková (Jitka) - Oldřich Kovář (Vítek) - Teodor Šrubař (Budivoj)Sbor orchestru Národního divadla řídí Jaroslav Krombholc

Nahrávka z roku 1946

BONUS:1. a 2. výstup z druhého dějství
Beno Blachut (Vítek), Maria Tauberová (Jitka)
Nahrávka z roku 1952 Jako je Smetanova Libuše spojena se slavnostním otevřením budovy Národního divadla v roce 1881 a následně po požáru v roce 1883, pak je jeho Dalibor spojen s položením základního kamene této Zlaté kapličky divadelního umění, jak bývá budova tvořící neodmyslitelnou součást pražské pravobřežní historické zástavby nazývána. Kompozici své třetí opery se Bedřich Smetana věnoval od 15. dubna 1865 do 29. prosince 1867. První jednání dokončil 15. září 1866, ovšem druhé dokončil až o více než rok později, 24. října 1867. Příčinou prodlevy byl Smetanův nástup do funkce prvního kapelníka Královského českého zemského divadla (Prozatímního divadla), které se ujal od 13. září 1866. Vedle činnosti dirigentské ho jistě zaneprazdňovala i organizace divadelního provozu a na vlastní skladatelskou práci mu zbývalo málo času. Libreto Dalibora získal od starosty Umělecké besedy Josefa Wenziga (18. 1. 1807 - 28. 8. 1876), pozoruhodné osobnosti pražských intelektuálních kruhů. Umění bylo sice druhou libretistovou životní náplní, především byl pedagogem, ale jeho kontakty s uměleckou obcí byly výrazné. Ačkoli byla jeho mateřštinou němčina, důrazně prosazoval zrovnoprávnění češtiny jako vyučovacího jazyka, což se mu jako členu českého sněmu také podařilo. Jeho vlastní literární tvorba však zůstala německá, včetně libreta Dalibora. Smetanovou podmínkou ke kompozici byl český text, protože, jak se vyjádřil: „slovo zpívané (musí) splývati s tóny pěveckého partu tak vniterně a dokonale v nerozlučný celek, že vlastně každá opera jen s textem původním, na který byla komponována, presentuje se ve své pravé podobě uměleckého díla, jak bylo skladatelem cítěno a míněno.“ Wenzig se skladatelovou podmínkou souhlasil, ale sám si netroufal libreto přeložit, proto doporučil svého žáka Ervína Špindlera (24. 8. 1843 - 17. 12. 1918). Smetana se na konečné podobě libreta podílel a projevoval tak svůj cit pro hudební drama, který mnoha jiným skladatelům scházel.
Beno Blachut ml.(z průvodního slova k CD)