plestrinova Píseň písní je jedno z největších děl světové hudební literatury. Její hudba má nadčasovou a všelidskou platnost. Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594) si vybral latinský text Starého zákona, který svou literární hodnotou, sugestivností, nádhernou hudebností verše, hýřící barvami, líbezností, přirozeností a cudností patří k nejkrásnějšímu, co kdy lidský duch vytvořil. Jeho záměrem bylo dát tomuto textu výraz, který by byl lidský, lidový a který by vystihoval tehdejší prostředí. Úspěch, který dílo ve své době mělo, je důkazem toho, že odpovídalo potřebě společnosti. Je to druh "četby" biblického textu, který však prostřednictvím hudby překračuje svou literárnost. Polyfonní výraz neopouští přísnost, hvězdnatost, jeho vzepětí se někdy ohýbá do jemné, pružné věty, ve které však nikdy nespočine. Výsledkem je, že Píseň písní, jak říká italský hudební vědec P. Dallamano, se stává dvakrát snem, pohybuje se mezi milostnou extazí a mysticismem, a to právě když je přenesena do světa hudby.
Píseň písní by mohla být pro posluchače všech dob klíčem k porozumění světu hudební polyfonie, který je tak odlehlý našemu chápání.
Na závěr bych chtěl připomenout slova Bernarda Shawa, že staré umění žije tehdy, vdechne-li se mu život současnosti. Interpretací starých mistrů chci dnešnímu posluchači předávat hudbu plnou života, dnešního zjitřeného života a přispět tak k jeho citovému obohacení. Usiluji ve své umělecké práci oto, aby díla starých mistrů žila současným životem a nebyla jen pouhým dobovým dokumentem, zaneseným muzeálním prachem.
Josef Veselka