Komorní hudba patřila zvláště v mládí a v závěrečné fázi Talichova tvůrčího života k jeho prioritám. K nejvýznamnějším pro něj patřila krátká poválečná kapitola s Českým komorním orchestrem (1946-1948), jenž mu byl věrně oddán i v období nespravedlivých útoků na osobu dirigenta. Vedle Sinfonie B dur J. A. Bendy, jedné z vůdčích osobností evropského raného klasicismu, a Čajkovského Andantecantabile zde naleznete dvě asi nejčastěji hrané serenády Dvořáka a Suka. Serenáda Es dur byla reakcí tehdy osmnáctiletého Suka na Dvořákovu poznámku, aby "už jednou přestal s tím věčným moll a aby skládal něco mladistvého a svěžího". Serenáda E dur, Dvořákova komorní skladba z nejpůvabnějších, vznikla v roce 1874 a byla původně určena Vídeňským filharmonikům.

V obou nahrávkách se genius skladatele pojí s citlivým a inspirativním pojetím Talicha - dirigenta!