Zatímco houslím s jejich zářivým tónem se Martinů věnoval od samého počátku své tvorby, violu objevuje až v pozdních letech (všechny zde uvedené skladby spadají do let 1947-59). Jakoby v temnébarvě nástroje, který umí být drsný a rytmický i sladce zpívat, našel odpovídající prostředek pro vyjádření vlastních pocitů a bolestí na sklonku života. Přes lyrickou náladu, nostalgii a "českou" vřelost, s níž ve skladbách zaznívají názvuky lidových motivů, probleskuje mozartovská radost a temperament, jako připomínka nevázaného mládí ve vzpomínání na domov, kam už nebylo možno se vrátit. Průzračná struktura Tří madrigalů a Dua č. 2 se promění ve vřelý zpěv violové sonáty, v Komorní hudbě je pak už viola jen předivem v široké paletě barev kombinací všech nástrojů sextetu.
Violista Alexander Besa je vynikajícím sólistou, komorním i orchestrálním hráčem (Camerata Bern ad.) s řadou nahrávek a ocenění na svém kontě. Na nahrávce jej provázejí bez nadsázky ti nejlepšíčeští muzikanti mladé generace.


Viola zpívající, temná i brilantní, radostná i teskná v pozdním díle Bohuslava Martinů