Tak jako většina významných skladatelských osobností, i Bohuslav Martinů (1890-1959) podlehl pokušení a v druhé polovině dvacátých let reagoval na tehdy vysoce módní vlnu jazzových inspirací, jež sepřehnala Evropou a z níž dodnes posluchači s výhodou těží neopakovatelné zážitky. Přestože to bylo pro Martinů období nedůležité, poměrně přesně ohraničené léty 1926-30, přitahují jeho tvůrčí plody svou bizarností a odvahou dodnes pozornost. Kombinace jazzu a neoklasicizujících formulí poznamenala originálním způsobem především počátky Martinů operní a baletní tvorby. Podivuhodný let Kuchyňská revue - Natáčí se! jsou díla, která se vymykají hlavnímu stylovému proudu Martinů hudby, skladatel tu hýří nadsázkou, karikaturami, pikantériemi libretními i hudebními, a proto je to i pro dnešního posluchače poetika dráždivá, vzrušující, podněcující - právě taková, jaký je i dnešní životní styl. Nesnadného úkolu nastudovat Martinů baletní jazzové suity se ujal významný britský dirigent, specialista na předklasickou hudbu Christopher Hogwood. Česká filharmonie se k interpretaci postavila s mimořádnou vervou, neobvyklý repertoár a významný host u dirigentského pultu ji vyburcoval k výkonu, který stojí za zvláštní zmínku.

Martinů a jazzové opojení dvacátých let - kouzlo spontánní inspirace