Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že snímky z šedesátých let, byť digitalizované, nemohou současnému posluchači nic zajímavého přinést. Pravý opak je pravdou! Například je dnes jasné, že orchestr České filharmonie byl pod Ančerlovým vedením všedesátých letech ve své historicky nejlepší a v dohledné době nepřekonatelné formě, že chorvatský dirigentský světoběžník Lovro von Matačić orchestr z častých návštěv dobře znal a navíc byl specialistou na romantický repertoár. Supraphonský zvukový mistr Franišek Burda měl talent od Pánaboha a všichni odborníci dnes kroutí hlavou, jaký zvuk se mu na tehdejších přístrojích na pouhé dva mikrofony podařilo zachytit. Když k tomu připočteme, že Čajkovského dvě poslední symfonie patří k tuctu nejlepších a dodnes nejpopulárnějších skladeb svého druhu ve druhé polovině minulého století, je to konstelace, která slibuje opravdu mimořádný zážitek a je schopna porovnání s těmi nejlepšími a technicky daleko modernějšími světovými nahrávkami.