Serenády a divertimenta jsou vícevětá instrumentální díla, která už v 18. století sloužila k rozptýlení a pobavení, což je v překladu význam slova divertimento, a byla provozována jako večerní hudba, většinou pod širým nebem. Serenáda G dur Malá noční hudba je Mozartovou poslední serenádou a snad jeho nejpopulárnější skladbou vůbec. Skladatel ji komponoval v jednom jediném dnu - 10. srpna 1787 - ve Vídni a podle úspěchu, jejž dodnes tato skladba sklízí, jej toho dne skutečně políbily Múzy.
Serenáda C dur pro smyčcový orchestr Petra Iljiče Čajkovského vznikla v podobně šťastné hvězdné hodině, a nejen proto není programové spojení obou děl Mozartových s Čajkovského Serenádou na tomto disku náhodné: Čajkovskij studoval skladebný styl druhé poloviny 18. století zejména na Mozartových dílech, která velmi obdivoval, a v první části se proto poklonil jeho géniu.
Všechny skladby na této nahrávce patří ke kmenovému repertoáru komorních orchestrů a my můžeme obdivovat muzikalitu Josefa Vlacha, dirigenta Českého komorního orchestru, a jeho cílevědomost při hledání esteticky i technicky optimálního interpretačního názoru. Předkládaný titul je jedním z nejstravitelnějších supraphonských produktů vážné hudby vůbec a my jej neváháme doporučit i těm, kteří mají s uměleckou hudbou zatím méně zkušeností a vědí, že by ke konzumaci delších a závažnějších hudebních ploch zatím nenalezli dostatečný potenciál soustředění.