Z obalu původního LP: Předkládáme Vám jedenáct písní, jedenáct originálních příběhů ze soudních síní, které napsal sám život a které pozoruhodně upravil JUDr. Ivo Jahelka. Ivo Jahelka nemá nálepku zpívající advokát v oblibě, ale tento přídomek si vysloužil tím, že spojil svou profesi se svou zálibou a že toto spojení je natolik osobité a pozoruhodné, že nemá dosud obdoby. Ačkoliv máme dobrou tradici psaných soudniček, je Ivo Jahelka bezesporu prvním soudničkářem, který své příběhy zpívá. Formu pro své písně nemusel hledat dlouho, vždyť někdejší obliba kramářských balad přímo vybízela k následování.
Dvanáctá píseň, která je současně názvem Jahelkova prvního samostatného alba - Soudili se, sérii zpívaných soudniček uzavírá a je vlastně volnou filozofickou úvahou nad smyslem práva v naší společnosti.
Písničky Ivo Jahelky stojí na brilantních, dokonale vypointovaných textech. Anekdotický příběh je podán osobitou vypravěčskou formou a živým, jadrným jazykem. Za pozornost stojí i neobvyklé rýmy, jejichž obdobnou dokonalost najdeme snad jen u Jiřího Suchého. Jahelka často využívá zkratky, zvukomalebnosti či folklórních postupů.
Celá deska je komponována jako "vzdělávací seminář z nejrůznějších právních věd" a Ivo Jahelka své písničky glosuje, doplňuje citáty ze soudních síní a předsíní. Smyslem písní totiž není předvádět směšnosti života, ale naopak jejich prostřednictvím se Jahelka snaží zvyšovat úroveň právního vědomí svých posluchačů; jeho seminář proto nejen pobaví, ale i poučí.
Natočili jsme tuto desku s publikem klubu Na Petynce, protože humoru se nikdy nedařilo v izolaci a protože smích je nakažlivý. Je to ostatně jediná infekce, jejíž šíření je blahodárné. Takže nikdy neposlouchejte tuto desku sami, ale pouštějte ji výhradně svým návštěvám. Ve dvou (třech, pěti, dvaceti či více) se to směje líp. (Sleeve-note: Ivan Rössler, 1985)