Josef Poncar (*14. 3. 1902 - 6. 11. 1986)
Od dětství byl pod vlivem svého tatínka, jenž jej učil hrát na housle. Postupně však zvládl i všechny dechové nástroje, ale i violoncello a kontrabas.
Nejvíce si však oblíbil baskřídlovku, která jej provázela celým jeho muzikantským životem.
Již v 11 letech měl Josef Poncar svoji kapelu a jako kapelník strávil dalších šedesát let svého života.
Začal také skládat dechovou hudbu - v šestnácti letech napsal svoji první polku "Při svitu", další rok napsal "Anduličku",
ale největší úspěch mu přinesl rok 1935, kdy gramofonová firma Ultraphon vyhlásila soutěž o nejlepší polku a Josef Poncar soutěž vyhrál s polkou "Já nemám nic" (text J.Chlumecký).
V tomto nejplodnějším období vznikly další skladby jakoAž já budu rukovat, Vy zvonky v Loretě, Ten večer májový, Chodouňská polka, Karlíčku můj, Počápelská polka, Za potočinou
a v neposlední řadě jedna nejznámějších polek - Přes dvě vesnice.
Vpadesátých letech ale přišel mírný skladatelský útlum - možná i proto, že do Kanady tehdy emigroval jeho téměř výlučný textař Vašek Zeman.
Spolupracoval pak s textařem Ladislavem Jacurou, KarlemŠtěpničkou či Františkem Voborským.
Od všech textařů požadoval, aby jejich texty byly sdílné a doplňovaly tak jeho prostou a čistou melodii.
Josef Poncar hrával na venkovských zábavách a při jiných příležitostech, byl typickým představitelem českého vesnického muzikanta.