Z obalu původního LP (8111 0578): Snímky na této desce mají jednoho společného jmenovatele - starou hudbu - byť přítomnou jen latentně i ve skladbách dneška. Prvá strana přináší loutnové skladby Johna Dowlanda, anglického komponisty a virtuoza, který koncem 16. století sklízel úspěchy i v kulturních centrech Evropy.
Ze skladeb Johanna Sebastiana Bacha, který se těší vytrvalé pozornosti kytaristů, je zde Suita A dur, upravená ze Suity pro violoncello č. 3 C dur. Celá druhá strana je věnována soudobým autorům, kteří se starou hudbou inspirovali podle svého záměru a naturelu.
Pocta českému chorálu od Jany Obrovské má nevšední ponor a prozrazuje znalost řady výrazových prostředků, vlastních jen tomuto nástroji. Jako skladatelka řady koncertních a symfonických děl volí často souzvukový řád, který by se při pouhém čtení mohl jevit jako krajně odvážný. Je právě vlastností kytary a odlišné barevnosti jejích strun, že tu i nezvykle příkrá sazba vyzní od povolanéhointerpreta měkčeji a pro sluch "čitelněji", než bychom čekali.
To platí i o skladbě Martina Vojtíška, jehož Pocta Bachovi se napájí z dramatické rozevlátosti některých mistrových varhannícha klavírních skladeb, Renesanční suita Štěpána Raka je založena překvapivě odlišným způsobem. Těží z dobré znalosti a vtipného využití reálií oné epochy, všímá si dobového chápání konsonantnosti, žertuje s nejednou manýrou včetně copatých závěrů a co chvíli prozradí neodolatelně taneční náboj.
Pavel Seidl (nar. 1961 v Rakovníku) je velkým příslibem mladé generace kytaristů. Absolvoval pražskoukonzervatoř u Milana Zelenky a Arnošta Sádlíka, studuje AMU u Štěpána Raka a zúčastnil se řady soutěží a přehlídek. Zvítězil v soutěži Radio France v Paříži a natočil skladby světového repertoáru i soudobých českých skladatelů u nás i v zahraniční. Upoutává nevšedním smyslem pro styl a schopností zkáznit svůj technický talent ve prospěch hudebně oduševnělého projevu, navozujícího pocit neokázalé a jakoby samozřejmé artikulace jak celkového skladatelova záměru, tak zdánlivě nepatrných podrobností v zápisu. Díky jeho interpretaci jeví se kontinuita mezi autentickou starou hudbou a jejími soudobými ohlasy jako zcela přesvědčivá. (Sleeve-note Jaroslav Holeček, 1985)