Tato druhá část výběru nejoblíbenějších melodií z operet s hudbou Járy Beneše přináší především písničky, které vycházely na šelakových gramodeskách po roce 1938. Jmenovitě jde o melodie z operet "Za naší salaší", "Čí pak jsi, holčičko?" (obě 1938), "Píseň domova" (1939), "U svatého Antoníčka" (pův. 1932, obnovená premiéra 1939), "Růže z Argentiny" (1940), "Slon mezi porculánem" 1941), "Já + on = ona", "Potápka", "Zaječí pacicčka", "Bílá orchidej" (všechny 1943) a "Děvčata v modrém" (1944).
Operety Járy Beneše se hrály na pražských scénách ve Velké operetě, v tzv. Tyláčku v Nuslích, ve smíchovské Aréně a v době protektorátu v Divadle u Nováků, dřívějším domovském působišti souboru Osvobozeného divadla. Všechny písničky z výše uvedených operet byly natočeny na gramofonové desky značek Ultraphon a Esta, které tehdy ovládaly tuzemský trh. Pro firmu Ultraphon nazpívali většinu nejznámějších šlágrů z Benešových operet tenoristé Oldřich Kovář či Jára Pospíšil za doprovodu tanečního orchestru R. A. Dvorského, pro konkurenční firmu Esta tento úkol plnil především nevýrazný tenorista J. M. Kamenický. K obecně menšímu úspěchu nahrávek na gramodeskách značky Esta tehdy nepochybně přispívala i skutečnost, že tato firma používala v období kolem roku 1940 velice nekvalitní lisovací hmotu, takže některé její snímky byly značně zašuměné.
Monopol na texty k melodiím Járy Beneše měla velice plodná čtveřice Tobis - Špilar - Mírovský - Rohan. Podepsáni pod jednotlivými tituly byli v různých kombinacích vždy nejméně dva, spíše však tři z nich. Pod zmíněnými pseudonymy se skrývali herec a kabaretiér Dr. Karel Pavlík (Tobis), zpěvák a textař Václav Milota (Špilar), kabaretiér a magistrátní úředník Václav Miškovský (Mírovský) a textař Dr. Vladimír Veselý (Rohan).
Některé z písniček uvedených na tomto výběru jsou ovlivněny tehdy módní vlnou swingu, která právě dorazila i do Československa. Jde zároveň o vůbec poslední kompozice Járy Beneše - po svém odchodu do Rakouska v roce 1945 se tento skladatel věnoval již jen úpravám a uvádění svých operet pro německy hovořící publikum. Jeho ranné kompozice ovlivněné tehdy moderními tanci foxtrotem či shimmy však vycházely na gramodeskách mnoha různých značek již od počátku dvacátých let minulého století u nás i v zahraničí. Značnou popularitu si získalo hlavně jeho shimmy z roku 1922 s názvem Tutankámen, jehož text byl inspirován objevem hrobky egyptského faraona Tutanchamona, respektive následnou sérii záhadných úmrtí většiny osob, jež na tomto objevu participovaly: "…Tu Tutankámen praví: že vás to, lidi, baví, teď čumět na můj hrob - že bych vás kop'!Tak kdo v mé hrobce šťárá, naň pošlu komára, však on ho přejde apetit můj svatý rušit klid…"

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel