Sleeve-note k CD:
Hudební historikové a psychologové jistě znají odpověď na otázku, proč právě ve Španělsku a později i ve španělsky mluvících zemích Ameriky došla kytara takové obliby a rozšíření.

My se spokojíme tímto konstatováním a představíme si několik zajímavých skladeb z této oblasti.
Klasickým dílem kytarové literatury je Concierto de Aranjuez, jímž se Joaquín Rodrigo (1901) proslavil po celém světě.
Od tří let slepý umělec získal rozsáhlé vzdělání, ale po úspěchu svého koncertu z roku 1939 se již marně pokoušel vytvořit stejně působivou skladbu pro kytaru.
Jeho současník Federica Morena Toroba (1891-1982) reprezentuje v našem výběru Suite castellana, jejíž tři taneční části jsou evokací lidového živlu transformovaného do vyšší umělecké roviny.
Skladbou s nejvyššími uměleckými ambicemi je Homenaja pour le tombeau de Debussy nejvýznamnějšího představitele španělské hudby Manuela de Fally (1876-1946), který se v ní roku 1920 poklonil
památce mistra, od něhož sám v mládí převzal mnoho tvůrčích podnětů.
Jeho přítel Joaquín Turina (1882-1949) má rovněž své místo v dějinách španělské hudby. Z jeho skladeb - ať je to Fandanguillo, op. 36 (1926) nebo Ráfaga, op. 53 (1930) - dýchá atmosféra
Sevilly, kde prožil své mládí, ale především to jsou skvělé a vděčné koncertní kusy.
Antonio Lauro (1917) je nestor venezuelských skladatelů. Jeho třívětý Kytarový koncert prozrazuje svou jihoamerickou provenienci pro evropské ucho nezvyklými postupy a exotickými rytmy.
Za zvláštní zmínku stojí emocionálně vypjatá pomalá věta a dravé finále s dominujícími synkopickými plochami strhujícího temperamentního výrazu.
Jaroslav Holeček