Společným jmenovatelem tohoto výběru písniček a výstupů na téma motorových vozidel je s výjimkou jediné písně benzin. Ten je zde někdy označovaný za substanci páchnoucí, případně zapříčiňující různé karamboly či tělesné potíže, v jiných písničkách a scénkách je naopak spojovaný s vůněmi a zážitky nanejvýš příjemnými. Onu jedinou výjimku představuje automobil z písně Já viděl Ellu - zde zmiňovaný sentinel byl opatřen motorem parním, a jakožto nákladní vozidlo se používal ještě ve třicátých letech minulého století například k vyvážení popelnic.
Laurinka, Zetka, Praga-Baby, Horch, Aero, Ogar - kde je všem těm legendárním značkám aut a motorek dnes konec! I značkám Tatra a Jawa dnes už skoro odzvonilo. Naštěstí však jejich někdejší slávu na věčné časy zachytily drážky šelakových gramodesek v řadě nahrávek, z nichž některé představují kuriozity už samy o sobě. Především je v této souvislosti třeba upozornit na nahrávku odrhovačky z roku 1930 začínající slovy "Za tou naší garáží/Manča na mne doráží..." v provedení tanečního orchestru Boccaccio Band, vystupujícího tehdy ve stejnojmenném pražském baru. Jde totiž o snad nejhorší šraml, jaký se kdy dostal na gramofonovou desku - jednotliví muzikanti se nejspíš vůbec nedomluvili, jak tuto původně polku zahrát v rytmu foxtrotu.
Za zmínku dále stojí, že Voskovec a Werich coby autoři textu k Ježkově skladbě Mercedes sami toto tango v jeho původní podobě na gramodesky nikdy nenazpívali, i v revui Osvobozeného divadla "Sever proti Jihu" ho přednesli pouze s textem parodickým. Lze též úspěšně pochybovat o chlubném tvrzení, že v roce 1930 mohl mít běžný řidič k dispozici osobní automobil, který by měl celých "dvěstě kobyl" - tento údaj je nejspíš více než desetkrát nadhodnocený (i v písni Bleděmodrý trambus je v textu zmiňován motor o výkonu pouhých 160 HP).
Je také málo pravděpodobné, že by monotónním hlasem přednášený reklamní text vychvalující u motocyklu "...primérní řetězový převod v olejové lázni, který má dvě přednosti v jednom: jednak jde o převod řetězový, jednak běhá v olejové lázni..." měl potenciál přemluvit v roce 1939 jakéhokoliv "přítele motocyklismu" k zakoupení tohoto jednostopého vozidla. O smysluplnosti natočení připojené jásavé scénky opěvující stejnou značku motocyklů ve válečném roce 1941 - tedy v době, kdy se tyto motocykly vůbec nevyráběly ani neprodávaly - také není příliš jasno.
K propagačním snímkům z poválečných let není co dodat. Snad jen - zdalipak se asi malému pionýrovi, který někdy na přelomu padesátých a šedesátých let zpíval o tom, že se svým trambusem objede celý svět, jeho sen splnil? Zda skutečně mamce přivezl "banán z Afriky, tátovi z Maďarska baťoh papriky, pro tetičku z Turecka sladký med..."?
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel