Classical Anniversary je nová řada určená pouze pro digitální prodej, čerpající z bohatého supraphonského archivu, jejímž hlavním cílem je představit našim zákazníkům díla autorů či interpretů klasickéhudby při příležitosti jejich významných výročí.
Tentokrát je věnována významnému životnímu jubileu jednoho z velkých českých dirigentů - Libora Peška (* 22. června 1933)

Komentář k původnímu LP DV 5855 z r. 1962:
Toto podivuhodné dílo bylo snad určeno pro mnichovskou kapelu, s níž byl Mozart v trvale dobrých uměleckých stycích. Vzniklo v Mnichově, částečně též ve Vídni, roku 1781. V záplavě komorních děl, jež Mozart komponoval k příležitostným účelům, bylo skoro nemožné předpokládat, že se skladatel s některým komorním dílem po premiéře ještě někdy setká. Velká serenáda B dur ('Gran partita) však měla úspěch zcela výjimečný už u současníků. Nejenže byla skladatelem i jinými hudebníky hned znovu a znovu upravována pro nejrůznější obsazení, ale máme zprávy, že i ve Vídni byla v originální verzi ještě za života skladatelova vícekrát provedena. Dobu, v níž se zvolna rodil cit pro pestré zvukové barvy a romantické polostíny, velmi zajímalo zvláště bohaté obsazení díla: 2 hoboje, 2 klarinety, 2 bassetové rohy, 4 lesní rohy, 2 fagoty a kontrabas. Bassetové rohy zde Mozart použil poprvé. Je to nástroj z rodiny klarinetů, schopný v temném zabarvení poněkud tajemného zvuku. Ideálně spájí celou rodinu předepsaných dechů a dodává jim přímo mechovou měkkost a kyprost. Mozart se s ním seznámil ve Vídni prostřednictvím bratrů Stadlerových. Pro nejnižší basovou linku předepsal kontrabas, jenž ideálně doplňuje dechy, stíraje drsnou barvu některých basových poloh lesních rohů a fagotů. Toto obsazení dřev, lesních rohů a smyčcového basu bylo později úspěšně přejímáno, zvláště šťastně například Antonínem Dvořákem v jeho dechové serenádě.
Není to ovšem jenom instrumentace, co činí toto dílo perlou komorní literatury. Z barvy a poloh zvolených nástrojů přímo vyrůstají témata, z nichž některá mají pro tvorbu Mozartovu mimořádný význam. V této serenádě jsou totiž právě ona místa, v nichž Mozart předpovídá budoucí romantické hudební nálady. Zvláště je tomu tak ve třetí, páté a šesté větě.
První větu uvádí vznosné Largo. Mozart tu podává svědectví svého zájmu o Haydnovy symfonie, často začínající tímto způsobem, vyvolávajícím napětí. Allegro molto je plno jasu. Udivuje mistrovskou tematickou prací, v níž se znovu a znovu uplatňuje nevyčerpatelná Mozartova fantazie.
Dílo má po způsobu starých rokokových partit dva menuety. Jestliže v nich se skladatel hlásí k tradici formy, nabízí ve 3. větě pohled do daleké budoucnosti. Ve fagotech a kontrabasu kráčí po celou větu vznešený, ale neústupně naléhavý bas. Středním polohám je věnován zvláštní nepokojný rytmus, který častokrát Mozart použil, chtěl-li vytvořit magickou atmosféru čehosi mimořádného. A nad tím zpívá I. hoboj a I. klarinet v sladké roztouženosti a něze. Je to melodie, jejíž čistota a myšlenková vyrovnanost nejsou ani u Mozarta časté. Hudba posvěcená géniem, zářící zvláštním vnitřním světlem a pravdou.
V Romanci dovedl Mozart účinně spojit dvě kontrastní nálady: vlídnou a něžně rozezpívanou myšlenku Adagia a Allegretto, v němž nad rozpovídaným fagotem se ostatní nástroje rozkročí k energickému gestu s trochou humorné svéhlavosti. V tomto kontrastu je také zárodek budoucích romantických burlesek.
Z rokokové ornamentiky Variací vykvete v 5. variaci líbezná nálada, v níž jako by v šumu a varu vlahých větrů zvolna stoupaly a klesaly závoje pohádkových bytostí. Z těchto neobvyklých fantazií nás vrátí do galantní doby nejprve závěrečná menuetová vriace a pak celé Rondo poslední věty. To je zase onen "nezbedník" Mozart. Mistrovsky vedené hlasy jsou nejvhodnější příležitostí pro každého umělce, svobodně a s chutí si zakoncertovat. Každý je sólistou, každému je dopřáno stejně. V nejlepší pohodě, v nejskvělejším virtuózním spádu vrcholí tato líbezná skladba, obraz dobré pohody géniova srdce i ducha.
Václav Jan Sýkora

"Komorní harmonie" je jedním z našich nejmladších komorních souborů. Vznikl v roce 1959 a jeho zakladateli a členy současně se stali mladí hráči našich předních symfonických orchestrů - České filharmonie, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Pražského rozhlasového orchestru a dalších. Z touhy těchto mladých nadšených hudebníků zahrát si "soukromě" skladby podle vlastních zálib a výběru se zrodil stabilní amatérský dechový soubor profesionálních hráčů výborných reprodukčních kvalit. Za tři roky trvání "Komorní harmonie" nastudovali pod vedením Libora Peška řadu skladeb téměř všech stylových období, průměrně tři různé programy za rok (Bach, Frescobaldi, Mozart, Brahms, A. Berg, Stravinskij, Milhaud, Rövenstrunck, J. Klusák, P. Blatný aj.). Obsazení souboru kolísá podle výběru skladeb od dua až po obsazení sedmnácti hráči. Zatím hrála "Komorní harmonie" převážně v Praze na pravidelných nedělních matiné v Divadle Na zábradlí, zajíždí však i mimo Prahu a jsou plánovány zájezdy do zahraničí. Soubor nahrál řadu skladeb pro Státní hudební vydavatelství a Československý rozhlas a s úspěchem vystoupil i na mezinárodním festivalu "Pražské jaro 1961".