Komentář k původnímu LP 1113 4267 z roku 1988:
Bylo mi neuvěřitelné vedro, takové, jaké jsem v životě nezažil, i večer i celou noc. Sedával jsem na břehu moře, s obdivem hleděl na jeho nekonečnou trpělivost a jen tak promrhávanou energii, s kterou se po tisíciletí vrhá proti břehům, skalám. Byl jsem tenkrát v zemi Aristotelově, Platónově, v zemi Sokratů, dnes jezdících bláznivě na všem možném co buďto je, anebo se jen podobá automobilu, dělá rámus a troubí a troubí a troubí.
Domov - vytanulo mi na mysli to sladké, konejšivé slovo a musel jsem se celý otočit, abych viděl Velký vůz. U nás v Modřanech se v onen čas sklání po mé pravé ruce a visí přímo nad chuchelským kostelíčkem. Proč o tom píšu? Měl jsem s sebou kazetu s písněmi Pana Kopty a Zmožka, které "si zazpívali" moji kolegové - nenahráli, nenazpívali, nenatočili - "si zazpívali" - jen tak, pro potěchu svoji a těch, kteří chtějí a umějí naslouchat, protože umět naslouchat je vlastnost jedna z nejvzácnějších... a jak nám, žel, chybí!
Každý večer jsem naslouchal a nechával beze studu skanout slzičku po duši i po tváři. Nemám rád ankety - většinou nic neřeší, jen dotazovaní se snaží být moudřejší a moudřejší, než je vůbec možné, protože "se to vytiskne, zůstane to"... Tak jó - ať to tak je. Po nás hercích toho moc nezbude. Pár snímků špatné kvality - tu k tiché nostalgii, lehounkému nebo i zlému smíchu, ale nejvíc, nejvíc toho zmizí ten večer, kdy spadne opona - i ta poslední... Kolegové milí - nikdo se mne nebude ptát anketní otázkou, kterou knížku nebo gramofonovou desku bych si s sebou vzal na pustý ostrov - ale já přesto odpovídám.
Tuhle
Ano - a neptejte se proč. Neuměl bych to vysvětlit - pro pěknost, pro radost, pro něhu, pro touhu, pro moudrost, pro smutek, pro bolest, pro lásku...?
Pro život, který jste vy herci za nás vyzpívali.
A tak vám všem děkuju.
V anketě o Zlatého slavíka prohrajete, to vím, ale do duší, které budou chtít naslouchat, se vloudíte k nezapomnění - to vám říkám naprosto upřímně -
Váš Luděk Munzar