Z obalu původního 2LP (8113 0259): Audiovizuální pásma se stala v naší rockové hudbě módou. Těžko říci, nakolik k ní přispěli Pink Floyd a jím podobní svými gigantickými projekty, a nakolik obecné domácí povědomí, poněkud zjednodušeně šířící předsudek, že monotématický celek je snad automaticky něco víc než obyčejný koncert písniček
.
Kdekdo shání scenáristy a náměty, výtvarníky a fotografy, promítače a režiséry, chytré hlavy plné nápadů. Jen aby pak mohl na diváka vyrukovat s elektronickou zvukovou sprchou, lasery, stereofonií, dýmem, barevnými bludičkami světel, kostýmy, maskami, diapozitivy, ba i opravdickým biografem. A divák je vtažen do kouzelného světa divů jako do pouťového stánku, je omámen a zasažen, takže i samotná hudba mu v tomto atraktivním balení zní najednou jaksi svátečněji. Vývoj se ubírá cestami pokroku i oklik, ale nezastavíte jej; i tzv. "lehký žánr", kdysi odkazovaný někam do mezí taneční zábavy a oddechu, si troufá na stále náročnější formy i formáty, v syntetických tvarech spojuje své nejlepší síly s kvalitami svých sousedů z rozličných uměleckých oborů. Jako by se snažil dokázat, na co všechno stačí, jak závažná a "velká" témata je schopen vyslovit.
Jediný zbylý zakladatel původní tradice "firmy" Progres 2, bubeník, zpěvák a kapelník Zdeněk Kluka, už dneska nerad slyší všechno to věčné vzpomínání na slávu první vývojové fáze souboru, na historické Progress Organization (založení 1968). Prý byli tenkrát mladí , a dost. A nový současný model s dvojkou ve znaku, to je prý docela jiná kapitola, pokus o písničkové variace na kiplingovské téma (album Mauglí, 1978) zůstal v půli cesty - na poslední chvíli se měnil textař a výsledek byl nakonec obsahově roztříštěný.

Pravou a úspěšnou prověrkou tvůrčích schopností na větší ploše se stal až Dialog s vesmírem, rockové sci-fi, spojené se jménem autora námětu a textů Oskara Mana. Už tady si členové skupiny v rolích hudebních skladatelů, vytkli svůj budoucí směr, někde uprostřed mezi hardrockovou agresivitou a baladickou písničkovou melodičností, směr naznačující, že objevující a experimentující zvládání formálních kompozičních úkolů při vyplňování logicky plynoucího a dramaticky gradujícího děje celovečerního hudebního pásma je pro autory přímo koníčkem a vášní. Dialog s vesmírem se dočkal mnoha aplaudovaných repríz a zkráceného zaznamenání na albu a přidružených singlech (Panton, 1980).

Do druhého projektu šel Progres 2 s cennými zkušenostmi, ale také s novými osobami v obsazení. Skupina navázala kontakty s textařem Vladimírem Čortem, autorem s vizitkou profesionála, ale v poslední době také propagátora tématiky sci-fi v písňových textech.

Úlohu sólového zpěváka převzal od roku 1981 po dosavadním sólistovi Pavlu Váněm další brněnský objev mezi hlasovými talenty, Roman Dragoun, muž s klávesovou hráčskou specializací i skladatelskými ambicemi. Kolektiv výtvarníků, techniků i režisér, vymýšlející všechna inscenační kouzla zůstali pohromadě, a také základní námět nebyl docela nový: znovu impuls od Rudyarda Kiplinga, tentokrát pod hlavičkou Třetí kniha džunglí. Literárním motivům vzdálenější v konkrétních příbězích (nenajdete tu Mauglího, ani další postavy oblíbených knížek), zato bližší v základní myšlence - zobrazení procesu, v němž člověk hledá své místo ve spletité "džungli" fiktivních civilizací zítřka. Civilizace techniky a stresů, smělých plánů i obav o budoucnost lidstva, vítězství i ztrát , materiálních i morálních.

V textech, připisovaných formou pěveckého monologu či dialogu imaginárním "rolím" Člověka, Džungle, Města či Davu, zaznějí otázky téměř filozofické, slovník namnoze nečerpá ani tak z lyrického inspiromatu, jako spíš z technických a vědeckých lexikonů. To vše v objetí sugestivní umocňující hudby. Podílejí se na ní všichni členové Progresu 2 (dominují Zdeněk Kluka spolu s kytaristou Milošem Morávkem) a zvolili opravdu široký záběr výrazových prostředků; cítíme tu rockovou dravost a útočnost, důsledné rozvíjení a gradaci ostinátních motivů, promyšlené kontrasty neurotického chaosu a osvobozujících ploch klidu a míru, nechybějí drobné hříčky zvukové, technické i hráčské (Morávkova kytarová elektrická etuda Ozvěny). Jako je pro Čorta Třetí kniha džunglí příležitostí prokázat básnický nadhled a nápaditost na rozsáhlé ploše, tak je pro Romana Dragouna nesporně zdařilým pěveckým debutem ve velkém sólovém partu (viz např. jeho výkony ve vlastních skladbách Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce a Svět džungle), pro všechny autory potom sympatickým potvrzením schopností vytvářet hudební napětí i hladivé melodie a pro celou kapelu nakonec optimistickou perspektivou v podobě zjištění, že i v nové sestavě si udržela punc vlastního vývojeschopného a pro mladá publikum přitažlivého projevu.

Třetí kniha džunglí měla čs. Premiéru na jevišti 30. 5. 1981 v Brně. Teď se k vám dostává ve formě dvojalba. Než se od prvních tónů prologu dostanete k majestátnímu "vítěznému" finále, uplyne skoro devadesát minut času, co je však podstatné - hlavou vám určitě proběhne nejenom spousta sluchových vjemů a pocitů, ale také myšlenek. I proto je tahle "kniha" vzácná. (sleeve-note František Horáček)

(Chcete-li poslouchat album bez rušivých mezer mezi skladbami, které se prolínají, doporučujeme nastavit Váš přehrávač, popř. zvolit jiný/softwarový - více o této problematice v anglickém jazyce na http://en.wikipedia.org/wiki/Gapless_playback)