Princezna Republika. Populární písničky oslavující založení ČSR, Tatíčka Masaryka, české legionáře a "naši krásnou zem" obecně…

Politická situace v Československu se občas stávala i námětem pro umělce z řad populární kultury. Ti natáčeli na gramodesky písně jak výsostně adorační povahy, tak i tyto poměry naopak značně dehonestující. V obou těchto polohách se mistrně pohyboval například Karel Hašler, který kromě řady kýčovitých a sladkobolně oslavných tirád na "Princeznu Republiku" natáčel hlavně počátkem dvacátých let minulého století na gramodesky i břitké kuplety, které nenechávaly na tehdejších politických veličinách nit suchou.
Jak projevy politiků, tak nahrávky písní inspirovaných historickými mezníky v dějinách naší republiky vycházely hlavně u příležitostí oslav různých výročí takových událostí - proto u řady snímků nacházíme nejčastěji vročení 1928 - 1929, 1938 - 1939 a 1945 - 1946. Vydejme se tedy na pomyslnou procházku, během níž si prostřednictvím zvukové koláže vlasteneckých melodramů, populárních písní, sarkastických komických scén a úryvků z projevů někdejších politických veličin připomeneme některé významné událostí z historie ČSR.
Z řady kupletů a písní, jimiž vznik ČSR uvítal Karel Hašler, byla velice populární píseň Naše zlatá republika. V rytmu slavnostního francouzského pochodu ji na gramodesky nazpíval mimo jiné sborista pražského Národního divadla Karel Vohnický. Nepřeslechněte, prosím kousavé verše …každý občan republiky při ní stůj, kdo ji má rád, ten v ní najde domov svůj - ale kdo ji nemiluje, ten ať se k nám nestěhuje… Další Hašlerův opus s názvem Kam pak na nás, bolševíci je zde zařazen ve verzi nazpívané na gramodesku značky Columbia v roce 1924 našimi americkými krajany v New Yorku.
Vlasteneckou báseň Elišky Krásnohorské Česká píseň recituje z gramodesky značky Ultraphon za doprovodu klavíru Františka Maxiána v první světové válce osleplý herec František Bohuslav. Jde o jakýsi prototyp snímků s ozvěnami vlasteneckých písní, které nesměly chybět v podkresu snad žádného zvukového melodramu na téma utlačovaného národa českého, případně našich chrabrých legionářů.
V roce 1928 byla péčí České akademie věd a umění v ČSR pořízena řada záznamů hlasů význačných osobností našeho kulturního a politického života. Z této série nahrávek jsme zařadili úryvek z výkladu tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše, vysvětlujícího okolnosti vzniku samostatné republiky jakožto výsledek především jeho obratného politikaření. Svou báseň Zborov přednesl ve stejné sérii snímků někdejší legionářský generál a spisovatel Rudolf Medek a na legionářské téma je i text sugestivního eposu Bratři z magistrály (…v tajze hustě sněží, nikde ani chatrč v kraji prokletém. Do daleka kamsi kolejí pár běží, které spojují nás bídně se světem…). Zde jen dodejme, že melodramy, pásma a písně na téma našich legionářů se na gramodeskách v desetiletí 1928 - 1938 objevovaly obzvláště často.
Další vlna populárních písní inspirovaných aktuální politickou situací přišla koncem třicátých let. Jejich obsah a náladu často vyjadřovaly už názvy - od optimismu v době před mobilizací (Mládí vpřed!; Rád mám svoji krásnou zem; Ta naše krásná zem je jako zahrádka; Kde nejhezčí jsou děvy…) až po vystřízlivění, kdy tématem byl zábor pohraničních oblastí ČSR a zrada západních mocností (Naše zem je tak maličká; Okružní jízda Prahou; Chaloupky pod horami; Zrádná
Mariana; Věštba; Teď půjdem opět jiným směrem). Ve stejné době pohovořil prezident Edvard Beneš v projevu k dětem o potřebě pravdomluvnosti a poctivé práce, aby krátce nato opustil republiku. Jeho nástupce Emil Hácha zase v projevu natočeném u příležitosti zahájení žňových prací v roce 1939 zmínil v souvislosti s každodenní drobnou prací "zřízeneckou mentalitu" širokých vrstev našeho lidu. O rok později ve svém poselství z Londýna vyjádřil Beneš přesvědčení, že Sovětský svaz …bude nakonec donucen - přes své dnešní neutralitní snahy - zasáhnouti v nějaké formě do dnešního evropského konfliktu…
Ve svém prvním projevu po návratu do republiky v květnu roku 1945 staronový prezident především zdůraznil, že …jedna veliká, krásná a slavná, i když bolestná, velmi bolestná, fáze našeho těžkého národního boje, více než plných šest roků odbojové činnosti… končí naším velikým vítězstvím… Lišáci ve své optimistické písni Už to máme za sebou sice vyjadřují přesvědčení, že teď už nám je hej, a že je hezké žít, nicméně co mělo být naším skutečným cílem, to prorocky správně vyjádřil pěvecký a recitační soubor Československé sociálně demokratické strany dělnické "Recidak" slovy: Náš cíl je jasný - socialismus!
Ke konci našeho výběru zaznívá úryvek z bezobsažně monotónního projevu Antonína Zápotockého, tehdejšího předsedy Revolučního odborového hnutí. Vypočítává v něm úspěchy a výsledky jednání I. sjezdu této organizace - tím největším úspěchem prý bylo …usnešení o splynutí českého i slovenského odborového hnutí v jeden pevný, nerozlučný celek… Slovní projevy tohoto budoucího dělnického prezidenta ČSR bývaly natolik škobrtavé, že se stávaly předmětem parodování i ze strany jeho soudruhů - svědčí o tom i bonusový závěr, kde se Zápotockému - parodovanému tehdejším pracovníkem komunistického ministerstva informací Václavem Bendou - na otázku, jak vidí budoucnost gramodesky, podaří ze sebe vyrazit: Desky dělejte dále dobré!
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel