Philippe de Monte je jedním z významných evropských skladatelů vrcholné renesance. Narodil se pravděpodobně roku 1521 v tehdejším Nizozemsku, v Malines u Mecheln na území dnešní Belgie. V prostředí této země, jež byla vedle Itálie v jeho době nejvýznamnějším centrem hudebního dění, také vyrostl a získal hudební vzdělání. Vynikl nejprve jako pěvec - basista několika předních kapel, působil 13 let v Itálii, opakovaně v Antverpách a v Londýně. Před polovinou padesátých let začal publikovat tiskem své skladby. Pro rozvoj jeho vlastní tvorby byly důležité zkušenosti z Itálie. Podobně jako jeho významný krajan Orlando di Lasso dokázal Monte ve své tvorbě zhodnotit stylové podněty a přínosy vrcholného představitele renesanční vokální polyfonie a reformátora římskokatolické chrámové hudby Giovanniho Pierluigiho da Palestrina. Klid, uměřenost a vznešenost jeho kompozičního projevu, čístota harmonií a přitom dokonalost polyfonního souznění hlasových linií, které jsou příznačné pro tvorbu tohoto génia, se staly charakteristickými rysy zejména Monteho duchovní tvorby, jejíž výběr tvoří repertoár tohoto kompaktního disku. Je to druh hudby, jakému se Philipp de Monte věnoval zejména v posledních pětatřiceti letech života, poté, co se stal roku 1568 kapelníkem císařské dvorní kapely Maxmiliána II. Habsburského ve Vídni. Předtím psal hlavně madrigaly se světskými italskými texty, teprve od r. 1572 vycházely tiskem jeho mše, jichž napsal celkem 38, a moteta na latinská slova, jichž je známo 319. Poté, co se habsburským císařem stal Rudolf II. a se svým dvorem přesídlil do Prahy, působila také jeho kapela (zvaná též Rdolfinská) pod vedením Philippe de Monte v Praze. Podle dokumentů z roku 1594 v ní působilo 28 pěvců a 7 instrumentalistů, z nichž někteří byli rovněž skladateli; patřilo k ní také 27 dvorních trubačů. Účinkovala při dvorské bohoslužbě, oficiálních příležitostech, ale také při světských slavnostech a zábavách. Philipp de Monte zemřel 4. 7. 1603 v Praze.

Missa super Cara la vita mia zpracovává ve svém polyfonním předivu melodii moteta "Cara la vita mia", jehož autorem je Nizozemský skladatel Giaches de Wert, po němž je pojmenována. Sestupný začátek jejího teskného nápěvu přednese soprán hned na úvod vstupního Kyrie a v původním tvaru či obměnách se pak objeví v čele všech vět, určených pro začátek každé z částí mešního ordinaria: v tenoru při Et in terre pax, otevírající Monteho hudbu ke Gloria, v sopránu při Sanctus a v témže hlase při Agnus Dei. Není jí však užito v dalších úsecích hudby, v nichž skladatel zhudebnil pokračování textů jednotlivých mešních částí.
Vyhraněnou formu mívají moteta Philippa de Monte na latinské liturgické texty. Jsou obvykle dvoudílná. Na začátku každého dílu je důslednější imitační práce s jednotlivými melodickými modely; později se - obvykle už volněji - zpracovávají další motivy, jež nově nastupují v rámci polyfonního přediva, plynoucího v jednom proudu. Oddělující kadence bývají jen na koncích jednotlivých dílů. Taková jsou pětihlasá moteta Domine Deus salutis meae, Ecce ego mitto vos, Quasi cedrus exaltata sum in Libano; umělejší - se současným zpracováním dvou témat na začátku prvního dílu - je polyfonní konstrukce moteta k svátku apoštolů Filipa (patrona skladatelova) a Jakuba Non turbetur cor vestrum, vydaného tiskem v Norimberku roku 1590, a také zároveň vydaného šestihlasého moteta Advenit ignis divinus. Jednodušší - kratší a nečleněné na uzavřené díly - je šestihlasé moteto Sancte Johannis Baptistae z téhož tisku.
Většinu z osmi částí pětihlasé Missa de Requiem uvozují sólové krátké intonace s citáty z gregoriánského chorálu. Někdy se od nich volně odvíjejí i tematické modely následující sborové polyfonie, jinde jsou tvořeny nezávisle. Zpěv tu má vážný, skutečně smuteční výraz.
Jaroslav Smolka