Komentář k původnímu LP z r. 1982:
Dávno minul čas, který zabraňoval poznat a docenit Viléma Petrželku bez zátěže provincionalismu, ale v zobecnění, ve významu této osobnosti pro kulturu naší země, jako někoho, kdo má právo být zván českým skladatelem. Spoluvytvářel velkou generaci našeho umění po Leoši Janáčkovi, možná nejslibnější v tomto století. Petrželkův život se jeví jako závažná společenská práce adresovaná národu, době, budoucnosti. Ten odkaz, v němž výčitkou je dosud neprovedená opera "Horník Pavel", vytvořil náš současník nejen daty, která ohraničují jeho lidský věk(1889-1967), ale duchem i cítěním pulsu života v plástech opravdové duchovnosti. Nepatřil k těm, kteří prioritu spatřují v hledání "originálních" výrazových prostředků a v maniakální posedlostizačínat od bodu nula. Neboť - jestliže první základní premisou dějin je skutečnost, že je tvoří člověk, druhou stejně základní premisou je nutnost, aby v tomto tvoření existovala kontinuita. Petrželkova tvorba je organickou slitinou národní hloubky s novodobým hudebním myšlením evropským. Bylo proto logické, že měl tak blízko k E. Milénovi a J. Mahenovi, který v Brně také těžce nesl "onehybnou hladinu podzemního jezírka české duše."
Petrželka se niky neopakoval, nikdy si neulehčoval svou cestu. To mluví o jeho vyspělé inteligenci, o jeho ryzím charakteru, o pronikavosti jeho intelektu a imaginace. Dotkněme se krátce umělcova životního běhu: v šestnácit letech byl přijat L. Janáčkem na brněnskou varhanickou školu, kterou absolvoval v roce 1908. V té době bylo silněpatrné Petrželkovo soustředění na komorní žánry. Roku 1910 začal působit jako pedagog na Janáčkově ústavu. Tehdy na něho jako blesk vysvobozujícího poznání a mocného účinu zapůsobila Novákova "Bouře". O tři léta později se stal žákem V. Nováka v Praze. Navštěvoval horlivě koncerty České filharmonie a operní představení s K. Kovařovicem a Al. Zemlinským. Roku 1919 se stal profesorembrněnské konzervatoře a vychoval zde mnoho výrazných individualit naší hudby. To již vyzrál Petrželkův hluboký vztah ke slovu a poezii, jak na to poukazují skladatelovy písňové a sborové cykly. Zvláštní pozornost věnoval Petrželka tvůrci velkého obrození naší poezie Jiřímu Wolkerovi. V rozmezí dvou let to byla dvě díla: Štafeta - cyklus písní pro zpěv a smyčcový kvartet op. 18 (dokončenr. 1927) a 31. prosince 1929 instrumentací dokončené symfonické drama o třech dílech Námořník Mikuláš op. 21. To bylo vysvléknutí z vlivů Vítězslava Nováka, silná koncentrace na obsahovou závažnost a radikální pročištění hudebního výrazu. Zatímco určujícím znakem Wolkerovy balady je láska, utrpení, smrt, opojení smyslů, jakási až symfonie lásky s prudkými echy lidského podvědomí, tělesnosti a horečnaté vášně, učinil Vilém Petrželka středem i mírou svého díla psychologickou stránku a jednotnost estetické emoce, docílenou fúzí slova, zpěvu a složky orchestrální. Dramaturgická struktura všech tří částí je diferencovaná, harmonické myšlení oplývá smělými souzvuky a kombinacemi, vyváženost složek instrumentální a vokální je příkladná. Skladatel využívá parlanda ve sboru, pro dějovou akceleraci pak recitátora. Ve II. dílu, pro postižení atmosféry přístavní krčmy v Marseille, je nasazen jazzový orchestr. Obdivujeme hudební prosycenost recitativů a skvělou vokální linii jednotlivých sólistů. Petrželkova obraznost je založena na království senzu a současně panství logu. Lyrismus Petrželkova cítění není nikde redukován na sentimentalitu, je vždy určitý, křišťálový, zhuštěný. Petrželkův Námořník Mikuláš je filozofickou poémou o lidech, která vychází z klasických tradit
přetvořených autorovou individualizací. Symfonický epilog - vnitřní Mikulášovo vzkříšení - uzavírá poetickou idealizaci Wolkerova dramatu viny a trestu. Je to právě ona dávka myšlenkového poselství a bolesti, transformovaná do řeči absolutní hudby, při níž přemýšlíme o nejvážnějších věcech života. Petrželkův Námořník Mikuláš jemonolitní partitura s étosem více tolstojovským než zolovským.s Vytváří obraz skutečnosti, její druhou realitu. Jsou v ní vyjádřeny lidské osudy v exponovaných životních situacích. Tedy člověk v takových mravních a duševních "těžkých hodinách", v nichž řeší morální dilema. Vilém Petrželka v hudbě našel a hudbou vyjádřil neohraničenou možnost pro realizaci zrcadlení velkých tajemství a hádanek lidského bytí.
Sleve-note Jiří Štilec