Komentář k původnímu LP 1111 2970 z roku 1982:
Houslista a pianista. Dvě nezávislé umělecké individuality, a tu najednou přeskočí ona božská jiskra, která z nich vytvoří dvě strany jedné ryzí mince - komorní duo. Často přitom hraje roli náhoda, v případě Bohuslava Matouška a Petra Adamce byla téměř osudová. Jejich rodiště - Havlíčkův Brod a Kolín - jsou od sebe vzdálena necelých šedesát kilometrů. Oba začali hrát na "své" nástroje záhy - v pěti a půl letech a v pěti letech - avšak k prvnímu seznámení došlo až v roce 1956, kdy Adamec začal v Havlíčkově Brodě chodit na hodiny k učitelce Haně Matouškové. Pak se jejich cesty na čas rozešly: Matoušek zvolil cestu přímější, Adamec klikatější, ale obě nakonec vedly na pražskou Akademii múzických umění - prof. Jaroslav Pekelský a doc. Václav Snítil, prof. František Rauch. Spolu však začali hrát již od roku 1962, tedy v době Adamcova studia na pražské konzervatoři. Matoušek měl vždy více štěstí v soutěžích - 1960-66 Kocianova soutěž v Ústí nad Orlicí, 1972 mezinárodní soutěž Pražského jara. Adamec spíše prohluboval kvality své hry z listu a ověřoval si své schopnosti komorní hudby s nejrůznějšími partnery - fagotisté Jiří Seidl a Lumír Vaněk, hornisté Jaroslav Suchánek a Miloš Petr, trumpetista Miroslav Kejmar a pozounista Zdeněk Pulec. Na gramofonové desce debutovali v dvojkoncertu F dur, který byl vydán jako součást nahrávky pěti houslových koncertů Josepha Heydna. Reakce zahraniční kritiky byly příznivé. Anthony Hodgson v Records and Recording o koncertu C dur napsal: "...Matoušek je neobyčejně jistý a přesný a já velice obdivují expresivitu, kterou vykouzlí z hudby beze stopy přehánění ve prospěch tónu..."; o koncertu G dur: "...Člověk slyší zřídka tak pevnou jistotu v klasických houslových koncertech, jakou předvádí Matoušek, který je doufám na začátku pozoruhodné kariéry..." A kritik M. D. v La Revue des disques et de la haute fidélité zhodnotil debut takto: "Tyto dva koncerty (B dur a F dur) se poslouchají s tím větší radostí, že nám jsou předloženy ve vynikajících provedeních v čístém, střídmém a jasném stylu. Oba dva sólisté jsou výteční virtuosové zdůrazňující spíše hudební jemnost než vnější efekt a Pražský komorní orchestr, který již známe odedávna, je těleso vysoké třídy."
Dalším krokem v umělecké dráze obou byla nabídka pro Matouška na místo sólisty a koncertního mistra tokijského Yomiuri Nippon Symphony Orchestra. Pobyl tu v letech 1977-80 dvě a půl sezóny s roční přestávkou a spolu s Adamcem nahráli v Japonsku pro firmu Nippon Columbia tři sonatiny a Grand Duo Franze Schuberta. Sonatiny později vyšly také na gramofonové desce Supraphonu. V současné době mají oba umělci v oblasti komorní hudby zájmy jednak odlišné - Matoušek je od roku 1980 primáriem Doležalova kvarteta a Adamec vystupuje již dvě sezóny s houslistou Václavem Hudečkem - jednak společné - oba jsou spolu s violoncellistou Miroslavem Petrášem členy tria Bohuslava Martinů.

Dvě Smetanova dua Z domoviny vznikla v Jabkenicích pravděpodobně v dubnu 1880 (autograf není datován) z podnětu nakladatele Hugo Pohla z Hamburku a knížete Alexandra Thurna, jemuž je skladba věnována. Nevydal ji však Pohl, který odmítl dílo uveřejnit současně s českým a německým titulem, nýbrž František Augustin Urbánek v lednu 1881. Podle všeobecně uznávaného názoru české muzikologie je skladba komorním protějškem symfonické básně Z českých luhů a hájů.
Sonatinu op. 100 věnoval Dvořák "Svým dítkám" - patnáctileté Otilce a desetiletému Toníkovi. Vznikla v New Yorku mezi 19. listopadem a 3. prosincem 1893 (partitura 2. a 3. věty dokonce za jediný den!) a patří do okruhu Mistrových "vstupních amerických" skladeb. Je čtyřvětá s krajními větami sonátovými, s písňovou druhou a scherzózní třetí větou.
Sukovy Čtyři skladby vznikly mezi 19. dubnem a 15. květnem 1900 v Křečovicích a v Praze, v době práce nad Smuteční hudbou, která je 3. částí orchestrální svity Pohádka. Byly věnovány primáriovi Českého kvrteta Karlu Hoffmannovi. Mají vesměs trojdílnou formu ABA, ale okruh jejich nálad je velmi pestrý, nejen uvnitř každé skladby, ale i mezi skladbami navzájem. A k edičnímu smyslu této desky? Naleznete na ni v zasvěceném provedení to nejlepší, co česká hudba na sklonku 19. a samém počátku 20. století vytvořila pro housle a klavír.
Milan Novotný