Nemůže být sporu o tom, že Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 Antonína Dvořáka (1841-1904) je vrcholem nejen literatury tohoto žánru v 19. století, ale svým významem zasahuje až k dnešku. To také ostatně potvrzují jeho nesčetná umělecká interpretační ztvárnění, která do dnešního dne podnikli ti nejvýznamnější violoncellisté. Dvořákův violoncellový koncert nelze prostě obejít; asi bychom se nesetkali s interpretem světové úrovně, který by jej neměl nebo nemá ve svém repertoáru a mnohý z nich hraje právě tento koncert nejraději. Vyrovnat se s ním znamená zařadit se do rodiny violoncellistů a rozšířit či přinést nové interpretační pojetí tohoto koncertu je vždy rezervováno jen pro ty nejlepší hráče, protože kromě svých kompozičních kvalit poskytuje dostatek prostoru pro invenci interpreta. Violoncellový koncert vznikl ze své velké části v době posledního Dvořákova pobytu v New Yorku, ale poslední změny autor provedl až po svém návratu do Čech, jak o tom svědčí rukopisná partitura s touto poznámkou: "Koncert jsem dokončil v New Yorku, ale když jsem přišel zpět do Čech, pozměnil jsem konec úplně, jak nyní zde stojí. V Písku 11. 6. 1895."
Prvním interpretem díla byl anglický violoncellista Leo Stern, který jej za Dvořákova řízení hrál v Londýně na koncertě tamní Philharmonic Society 19. 3. 1896 v budově Queeen's Hall. Tiskem dílo vyšlo poprvé roku 1896 u firmy Simrock v Berlíně.
Oleg Podborný