Klement Slavický (nar. 1910 v Tovačově na Moravě) je již dlouhá desetiletí vůdčí a nezaměnitelně vyhraněnou osobností české soudobé hudby. Kromě tvůrčí zodpovědnosti a náročnosti vůči sobě samému nepřevzal v podstatě nic z odkazu svých učitelů kompozice Karla Boleslava Jiráka a Josefa Suka. Jeho talent, s kolébkou v rodinném hudebním zázemí (otec byl žák Leoše Janáčka, varhaník a sbormistr), rostl především z lidových kořenů moravské hudebnosti, která je pevným základem jeho díla od prvních komorních skladeb (Dechové trio) až po vrcholné symfonické kreace (Moravské taneční fantazie, Rapsodické variace, II. a III. symfonieta). Zejména tam, kde spojuje svou původní hudbu s moravskými lidovými texty (Ej, srdénko moje, Šohajé, šohajé!, Zpěv rodné země, Madrigaly), stává se pěvcem skutečně národním.
Přes tuto základní orientaci Klement Slavický nikdy neztratil kontakt se světovým hudebním vývojem. Dává se jím však ovlivňovat s rozvahou, aniž by ztrácel něco ze své osobnitosti. Zde připomeňme alespoň I. symfonietu, I. a II. smyčcový kvartet, Tři kusy pro klavír a některá pozdější komorní díla: Dialogy pro flétnu a harfu, Trialog pro housle, klarinet a klavír nebo homová Capriccia. Tato větev jeho tvorby zatím vrcholí IV. symfonietou "Pax hominibus in orgi universo" předznamenanou mottem Alberta Schweitzera. Skladba, vytvořená v roce 1984, byla věnována 40. výročí založení OSN. Za dedikaci byla autorovi udělena zlatá pamětní medaile OSN. V premiéře dílo zaznělo na koncertě Pražského jara 1986.
Umělecký profil Klementa Slavického dokresluje i filozofie jeho životního názoru, dokumentovaná nejen tvorbou (klavírní díla Sonáta "Zamyšlení nad životem" a Etudy a eseje, mužský sbor "Cesta ke světlu", houslová Sonáta přátelství věnovaná Albertu Schweitzerovi, či zmíněná IV. symfonieta), ale i statečnými postoji osobními (ilegální činnost za protektorátu i mužský dvojsbor "Lidice") a charakterní jednotou jeho života a díla.
Skvělá, interpretačně velmi náročná a několikrát autorské revizi podrobená partitura Žalmů pro sóla, sbor a varhany, stejně jako skladby určené varhanám sólovým, ukazuje na další rys jeho tvorby - vliv rodinné tradice. Všem skladbám Klementa Slavického, ať jde třeba o drobné skladbičky a sbory pro děti, je vždy společný spontánní hudební výraz, invenční a technická brilance a forma ukutá do přesvědčivě definitivní podoby. Žalmy v první své verzi zazněly poprvé v červnu 1973.
Jan Hanuš