Kariéra Františka Smolíka coby zpěváka populáru netrvala dlouho, pokud její délku porovnáme s jeho několik desetiletí trvajícím úspěšným účinkováním na divadlech a ve filmech. Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století totiž tento tehdy přední člen činohry pražského Městského divadla na Královských Vinohradech nazpíval v Berlíně na gramodesky značky Homocord několik desítek populárních písní, které později označil za své "hříchy mládí". Kromě dobových šlágrů zahraničních autorů s českými texty většinou z pera Emanuela Brožíka nazpíval tehdy také několik balad ze sbírky "Zpěvy sladké Francie" v překladu Hanuše Jelínka, které interpretoval příjemným parlandovým způsobem.
Smolíkovu schopnost dokonalého přednesu zároveň využil organizátor těchto nahrávacích seancí John Gollwell (který též dirigoval doprovodný berlínský taneční orchestr kapelníka Freda Birda) k natočení několika melodramů. Kromě zde bonusově zařazeného smutného příběhu "Klubíčko" převedl Smolík do zvukové podoby morytát "Legionář Doubrava", dojemnou scénu "Loučení Karla Havlíčka" z dobového zvukového filmu a vlastní úpravu monologu "Úvahy drožkáře Pištory" z divadelní hry Františka Langera, uváděné tehdy na scéně pražského Národního divadla.
Pro gramodesku firmy Esta natočenou na počest v roce 1932 tragicky zesnulého Tomáše Bati namluvil Smolík část ideové závěti tohoto zlínského podnikatele - snímek je zařazen na závěr našeho výběru. Ve stejném roce ještě zazněl hlas Františka Smolíka z gramodesek značky Ultraphon ve směsi melodií z operety "Polská krev".
Jen na okraj zmiňme už jen Smolíkovu účast na projektu jazykového kurzu češtiny na gramodeskách londýnského institutu Linguaphone, kde například v lekci o jízdě automobilem velice pečlivou výslovností nabádá k opatrně jízdě a sděluje, že "…kdybychom musili prudce zabrzdit, abychom se vyhnuli srážce, dostali bychom smyk - a to bych nerad."
Věříme, že posluchači ocení kultivovaný Smolíkův pěvecký projev i v dnes již dávno zapomenutých melodiích s exaltovanými názvy jako "Vy rozkošné ženy jste prahly po mně dřív", či v písních, kde mu textař předepisoval perly typu "…tak věděl marabu, ten moudrý marabu, proč větší chuť na děvče je, než na babu…"
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel