Svůj první pokus o Šestou symfonii Čajkovskij roztrhal. Přišel mu hudebně nezajímavý, prostě na nic. Po roce to zkusil znovu a svému bratrovi psal: „Jsem úplně ponořený do nového díla. Nemůžu se od něj odpoutat. Věřím, že vzniká moje nejlepší kompozice. Tuhle symfonii rozhodně neroztrhám!“ A dobře udělal. Patetická symfonie – plná vzruchů a vášní – je jedna z nejkrásnějších a nejhranějších symfonií na světě.

Dodnes ji ovšem obestírá tajemství a nádech tragédie. Zachycuje prý osobní příběh, jehož podrobnosti ovšem skladatel nechtěl prozradit; a pouhých 9 dní po premiéře navíc Čajkovskij za dodnes nevyjasněných okolností zemřel. (A mimochodem: Patetická symfonie je jedna z mála skladeb, kde je valčík ne na tři doby, ale na pět!)