Po světě je dnes mnoho mezinárodních soutěží. Avšak mezi ty nejnáročnější patří bezesporu především mezinárodní soutěž Petra Iljiče Čajkovského, která se koná každým čtvrtým rokem vždy v červnu v Moskvě a zúčastňují se jí mladí houslisté a pěvcí z celého světa. Pečlivému výběru opravdu kvalitních kandidátů jsme i u nás věnovali - tentokrát s takřka dvouletým předstíhem - pozornost vskutku mimořádnou a nevšední. A tak po čtyřech výběrových kolech odjeli nás v červnu 1974 reprezentovat do Moskvy dva houslisté, tři pianisté a tři violoncellisté.
Komentář k původnímu LP 11 0515, které vydal Panton v roce 1975:
Kdo zná skutečně náročnost Čajkovského soutěže, uzná, že naše účast byla vcelku úspěšná, jestliže se z osmi našich mladých účastníků tři probojovali do druhého kola a jeden z nich - houslista Čeněk Pavlík - až do finále. Neměli snadnou úlohu. Pavlík byl jedním z nejmladších účastníků vůbec. Když dohrál program prvního kola, v němž interpretoval také Bachovu skladbu, propukl vyprodaný sál moskevské konzervatoře v dlouhé a spontánní ovace. Předseda poroty prof. David Oistrach si hned poté šel na chvilku odpočinout a na adresu našeho mladého houslisty řekl s obdivem: "Takoj jarkij malčík!" (Jak výrazný chlapec). Také pianista Ivan Klánský předvedl suverénní výkon, v němž se technická jistota snoubila s citovou hloubkou a intelektuálním nadhledem. Klánský prošel do druhého kola mezi dvacítkou klavíristů, vybraných z osmi desítek kandidátů. Finále mu podle mého názoru zůstalo uzavřeno jenom proto, že porota jako celek tentokrát preferovala především výrazově robustnější způsob hry.
Naše gramodeska si přirozeně neklade za cíl podat celý profil dvou mladých koncertních umělců v úplnosti. U každého zachycuje podání několika skladeb, s nimiž vystupovali v moskevské soutěži.

Čeněk Pavlík (1955) na sebe poprvé výrazně upozornil získáním druhé ceny v Kocianově soutěži v Ústí nad Orlicí. Po vítězství v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertion Praga 1970 byl pozván k dvěma důležitým vystoupením na Interpódiu v Bratislavě, kde se Slovenskou filharmonií za řízení dr. Václava Smetáčka provedl druhý houslový koncert Henryka Wieniawského. Byl rovněž první v roce 1972 v Duškově soutěži na Bertramce. Jeho nějvětším úspěchem zůstává prozatím účast ve finále Čajkovského soutěže. Pavlík je v současné době naší velkou houslovou nadějí. Hraje s hlubokým citem a s přesvědčivým výrazem.

Ivan Klánský (1948) se začal učit hrát na klavír již v šesti letech a v téže době se už pokoušel o první kompozice. Jako devítiletý zvítězil v celostátní soutěži tvořivosti mládeže v oboru klavír a kompozice. Po ukončení studia na pražské konzervatoři absolvoval AMU jako žák prof. Františka Raucha a prof. Valentiny Kameníkové. Jeho dosavadní úspěchy v soutěžích jsou pozoruhodné. V roce 1965 zvítězil v Beethovenově soutěži v Hradci u Opavy a v následujícím roce ve Smetanově soutěži v Hradci Králové. V roce 1967 byl druhý v Bolzanu (první cena nebyla udělena), 1968 byl třetí v Neapoli a druhý v Bachově soutěži v Lipsku, rok 1970 mu přinesl druhé místo v Barceloně a téhož roku se stal finalistou chopinovské soutěže ve Varšavě. Je rovněž vynikajícím komorním hráčem.

Dr. Ratibor Budiš