Komentář k původnímu LP 81 0766-1 Pantonu z roku 1988:

Tehdy to byl sen. Když nám šéf Violy Vladimír Justl nad zhudebněným čtrnáctiverším z úvodu Máje položil otázku, zda bychom byli schopni a ochotni "to udělat celé", odpověděli jsme - zase jako ve snu - : "Ochotni jistě. Ano. Jestli schopni..." A s drzostí osmáctiletých jsme se pustili do práce. Doba rozhovoru: jaro 1966. Už 30. listopadu byla premiéra: Máchův Máj v podání skifflové skupiny Kontra. Recitoval Jiří Bednář, zpívali Milena Zahrynowská a autoři hudby, tedy můj bratr Petr Traxler a já. Aby celý experiment nesklouzl ze solidních základů, odborně spolupracoval mácholog Karel Dvořák. Výsledek byl úspěšný. Vzali to diváci, vzala to kritika a stoupenci klasického způsobu prezentace Máje si rvali vlasy.
Pak jsme se jako skupina obrátili jinam, zpracovali a vydali na deskách staročeské trubadurské písně a balady, české vlastenecké písně z 1. poloviny 19. století, středověké písně žáků darebáků... Ale to je jiná historie. V třiasedmdesátem roce jsme se k Máji vrátili podruhé, jako Český skiffle. (Z té doby pochází také níže připojená trocha chvály z pera Miroslava Horníčka). Recitoval opět Jiří Bednář, ženský zpěvní part převzala Heda Hošková. Povedlo se! Celkem 151 repríz, dvojí rozhlasová nahrávka (1967, 1974), dvojí televizní zpracování (1968, 1969) a filmové ztvárnění I. a III. zpěvu (1982), Jen to, co po nás posluchači žádali od první premiéry, stále nikde - elpíčko s Májem.
Rok 1986 byl ve znamení dvojího máchovského výročí. Nastudovali jsme Máj potřetí. Bez recitace a tedy bez II. zpěvu a II. intermezza. Skupina do třetice změnila název: Žáci. Když nám v Pantonu nabídli vytoužené další LP, rozhodli jsme se splatit dávný diskodluh. I s tím rizikem, že před současným folkem, který dnes děláme, dáme přednost hudbě 22 let staré a že tím o léta oddálíme nové snímky. A že třeba vznikne deska "jen" pro pamětníky.
Nahrávka je ovšem čerstvá, snaží se věrně zachovat jevištní atmosféru. Upustili jsme proto od běžné nahrávací praxe (základ - playback) a pokusili se o studiový live-snímek. Dobrý poslech. A předávám slovo.
Jiří Traxler

...Vedle všech vzdechů, které jsem slýchal při přednášení Máje, a vedle hrané naivity, která měla suplovat hlubokou prostotu Kytice, zaznělo mi první z těchto děl jen dvakrát s onou převratnou silou, která v něm je a která - má-li zůstat silou převracející a revoltující - musí být v každé době jiná. Poprvé to bylo v roce 1936 při inscenaci Máje souborem E. F. Buriana a podruhé o mnoho let později v podání skifflové skupiny Jiřího Traxlera.
Jen ten, kdo se nazastaví u povrchu slov, kdo má odvahu i schopnost jít dál, do temných hájemství horečky a snu, kde se rodí příběh Vilémův i příběhy Erbenovy, může toto dílo pochopit a sdělit. Máme o těchto knihách jakýsi povšechný dojem ještě ze školních let a domníváme se je znát. Ale když je pak v nějaké dálce času nebo prostoru zas otevřeme, nestačíme žasnout: šlehá z nich požár a teče v nich krev.
Šest otevřených proudů bylo,
z nichž se jí živobytí lilo
na zelený mech.
A "nad jezerem barev jemných" stojí kůl s popravním kolem.
Vedle krásy jsou tu dobře uložené nálože. A ty vybuchují ještě dnes, děsí měšťáky a otevírají tím nové průchody pro dnešní básníky.
Miroslav Horníček