Tvůrčí vývoj Ervína Schulhoffa (8. června 1894, Praha - 18. srpna 1942, internační tábor Wülzburg) neprobíhal v žádném případě přímočaře. V souladu se svým temperamentem a důsledným, někdy až přehnaným radikalismem provedl celkem čtyři zásadní proměny. při nichž obvykle negoval to, co dělal předtím. Pouze ve dvacátých letech, která byla pro něho osobně i umělecky nejšťastnějším a také nejproduktivnějším obdobím, přešel plynule, bez krizových excesů, z dadaistické revolty ke zformování vlastní tvůrčí poetiky, v níž se setkává a propojuje jazz s neofolklorismem, novoklasicistní faktura s výraznou expresivitou, pevná stavebná konstrukce s hravostí a půvabem českého poetismu. A právě z tohoto plodného období, jež bylo definitivně uzavřeno II. symfonií v r. 1932, pochází první dvě komorní skladby na tomto CD.
Josef Bek