Komentář k původnímu LP 81 0913-1 011 vydaného v Pantonu v roce 1989:
Karel Boleslav Jirák (nar. 28. 1. 1891 v Praze) prožil pětadvacet let svého mimořádně plodného života za hranicemi své vlasti (zemřel v Chicagu 30. 1. 1972), avšak svému domovu se umělecky nikdy nezpronevěřil. Jako u B. Martinů i u něho byla inspirace českou řečí a návaznost na specifický charakter české kultury nejvyšší metou, mravním příkazem, jemuž zůstal stále věrný; jeho vztah k vlasti byl ryzí, umělecky opravdový, třebaže kulturně politické poměry se kolem něho vyvýjely složitě a někdy i v neprospěch životnosti jeho umění v domácím prostředí. Přes všechny překvapivé peripetie jeho života zůstává K. B. Jirák výraznou a mnohostrannou osobností české moderní hudby. Byl nejen tvůrcem 94 opusovaných děl nejrůznějších oborů a žánrů, ale také dirigentem, publicistou, organizátorem hudebního života a pedagogem. Ve všech těchto oborech vytvářel hodnoty vzácné úrovně.
Dvě díla, jež K. B. Jiráka představují na této gramofonové desce, reprezentují obě jeho hlavní tvůrčí periody - českou a americkou. Symfonické variace op. 40 jsou z roku 1940 a v lecčems vypovídají o napjaté a krizemi zmítané době (obdobně jako jeho III. symfonie op. 37), v níž toto dílo vznikalo. Variace byly však též inspirovány obdivem k České filharmonii, s níž Jirák po léta dirigentsky spolupracoval a jíž původně toto dílo také dedikoval. Autorova V. symfonie op. 60 byla dokončena v roce 1949; je prvním velkým skladatelovým dílem komponovaným na americkém kontinentu, kde se Jirák v roce 1947 ocitl jako pedagog na pozvání Roosevelt University v Chicagu a odkud se již domů nevrátil. Skladatel svůj kompoziční styl v novém prostředí už podstatněji neměnil. Ve vokální tvorbě zůstal přesvědčivým lyrikem, v instrumentální a zejména symfonické tvorbě usiloval o maximální prohloubení svého osobitého uměleckého výrazu. Nejen tato symfonie, ale i další jeho díla (Rekviem op. 70, VI. symfonie op. 90, tři smyčcové kvartety op. 67, 80, 82, cykly písní Studně domova, Jaro a sbory In memoriam, Suita pro varhany op. 86 aj.), jež pro českou hudební veřejnost zůstávají takřka neznámá, jsou této umělecké výjimečnosti a autorské svéráznosti přesvědčivým dokladem.
Milan Kuna