Z komentáře k původnímu LP 81 0823-1 031 Pantonu z roku 1990:
Osudy skladeb z tohoto snímku odrážejí situace, s jakými se zřejmě můžeme setkat právě jen u Bohuslava Martinů (nar. 8.12.1890 v Poličce, zemř. 28.8.1959 v Liestalu ve Švýcarsku). Tak hned Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr náleží bezpochyby mezi jeho nejlepší díla, hlásící se k renesanci postupů barokního concerta grossa. Přesto se dostává na gramofonovou desku poprvé, přibližně třicet let po skladatelově smrti a padesát let po své premiéře. Martinů je psal ve vile malíře Josefa Šímy "Point claire" v Nice během listopadu a prosince 1937 na objednávku bratrů Georgese a Victora Desarzensových, profesorů konzervatoře v Lausanne. Datum premiéry bylo stanoveno, dirigovat měl Ernest Ansermet.
Došlo k ní v Yverdonu 10.2.1938 (L'Orchestre Romand - Ansermet) a vzápětí byla skladba uvedena i v Lausanne, vždy s velmi pozitivním ohlasem: dílo bylo moderní, avšak nepostrádalo přitažlivost, bravuru sólových partů, originalitu neobarokního Martinů. Bratři Desarzensovi si na několik let podrželi právo exkluzivity, po válce však skladba zůstala nespravedlivě opomíjena; především pro nedostupnost notového materiálu (Tuto situaci změnilo její poměrně nedávné vydání Supraphonu v koprodukci se zahraniční firmou, jak je vidět z ohlasu skladby za poslední léta).
Jinou raritou svého druhu je existence dvojice klavírních trií jako sólového živlu spojeného se zvukem smyčcového orchestru: jedno je z Paříže roku 1933, kdy je o velikonocích Martinů dopsal pod názvem Klavírní trio, druhé z poslední srpnové dekády téhož roku s názvem Koncertino pro klavírní trio (rovněž ještě v Paříži před zářijovým odjezdem do Prahy). Těžko hledat jiné vysvětlení, než že skladatel první partituru založil a potom si napsal novou. První opus zůstalo zapomenuto třicet let: vzkřísil je na podnět muzikologa Harryho Halbreicha až Rudolf Baumgartner v Luzernu 1963 posmrtnou premiérou a ukázalo se, že je to skladba svěží, plná života příznačného svými disonancemi i linearitou pro přelom 20. a 30. let.
A vrací se stejný problém: pro nedostupnost notového materiálu bylo doposud uváděno Klavírní trio spíše výjimečně.
Pro tuto desku byl však natočen šťastnější "dvojník" klavírního tria: Koncertino pro klavírní trio. Po válce u nás vyšlo tiskem a patří mezi oblíbené koncertantní skladby Martinů.
Náleží k oněm několika skladbám, jimiž k sobě ve 30. letech strhl pozornost švýcarského dirigenta Paula Sachera. Ten také dirigoval 16. října 1936 jeho světovou premiéru s Basilejským komorním orchestrem a sólisty.
Mezi nimi byl u klavíru Tibor Harsányi, přítel Bohuslava Martinů, výrazná postava maďarské moderní hudby a člen známé "Ecole de Paris", k níž se vedle těchto dvou skladatelů řadil Švýcar Conrad Beck, Rumun Marcel Mihalovici a Rus Alexandr Čerepnin.
Jaroslav Mihule