Toto Album Esty s pořadovým číslem 1 přináší průřez nabídkou gramodesek této firmy na úplném počátku její existence, tedy v roce 1930. I když první vlastní snímky uvedla Esta na trh až v říjnu, již o několik měsíců dříve zahájila svoji produkci lisováním u nás tehdy poněkud nezvyklého produktu, totiž ohebných celuloidových gramodesek. Na tyto barevné a lehké desky umisťovala nahrávky několika německých gramofonových společností, které získávala ve výprodeji. Jak lze ze skladby těchto snímků zjistit, jednalo se o dost pestrou a nesourodou směs několika různých hudebních žánrů - převládaly dobové šlágry a snímky vyššího populáru, ale použity byly i nahrávky lidových písní a operních árií. A protože jména většiny interpretů, uváděná na etiketách těchto gramodesek, již dnešnímu posluchači možná nic neříkají, pokusme se je níže krátce přiblížit.
Úvodní valčík Johanna Strausse s jásavým cvrlikáním ptáčků hraje pod označením "jazzový orchestr" berlínský univerzální orchestr kapelníka Sama Baskiniho, který nahrával na přelomu dvacátých a třicátých let gramodesky hlavně pro německou gramofonovou firmu Kalliope. Na tomto výběru je zastoupen ještě na řadě dalších snímků - na nahrávkách, které firma Esta přebírala do svého českého katalogu, jej dirigují kapelník František Šmíd (tracky 3-7), případně Miloš Smatek (tracky 21-23). Z dalších orchestrů je zastoupen německý taneční soubor kapelníka Hugo Rosena (track 9) a "známá pražská Kapela pana Ludvíka" (track 14). O tomto dechovém orchestru - jakkoliv dobově možná skutečně známém - bohužel nemáme žádné další informace. Dva zbývající orchestry, zastoupené na tomto výběru, mají své pevné místo v historii české populární hudby: vznikly po rozchodu členů prvního českého tanečního souboru Melody Makers, kdy jeho kapelník František Cink sestavil v roce 1930 vlastní soubor Cink & Schwarz (track 19), zatímco R. A. Dvorský v témže roce zahájil svou kariéru krále české taneční hudby s novým orchestrem Melody Boys.
Méně známá jsou i jména některých vokalistů. Po jednom snímku je zastoupen žák barytonisty Emila Buriana, operní tenorista Miloslav Jeník (track 2) a italský, německy zpívající člen berlínské Státní opery Arthur Cavara (track 8). Tenorista Karel Leiss, který se později věnoval koncertní činnosti, zde zpívá píseň z filmu "Pod střechami Paříže" (track 19) - za zmínku stojí, že tento titul nazpíval pro etiketu Esta i francouzsky. Vůbec nic naopak není známo o vokalistovi kapely pana Ludvíka, zpívajícím se slabým německým přízvukem - jeho jméno uvádí etiketa gramodesky (track 14) pouze jako Hronek.
Další pěvec, zastoupený na tomto výběru, je MUDr. Jan Kalvach (track 4), tehdejší člen ochotnického operního souboru Opera-Studio. Na etikety Kalliope a Esta nazpíval celou řadu snímků, většinou směsí českých, moravských a slovenských národních písní. Používal též pseudonym Jan Doubrava.
Zpěvák Jindra Láznička (tracky 6 a 7) po sobě zanechal - též pod pseudonymy Jan Malík či J. Pražák - mnoho desítek snímků na etiketách několika různých gramofonových firem. Na jedné nahrávce v tomto výběru (track 5) s ním zpívá Čechoameričanka Olga Rubínová, která v roce 1930 navštívila ČSR s pěveckým souborem našich krajanů z New Yorku.
Tři poslední písně na tomto výběru byly natočeny počátkem roku 1931 a firma Esta je převzala z etikety Melodycord. Nevýrazný barytonista Zoltán Emery nahrával kolem roku 1930 gramodesky pro různé firmy - pro etiketu Polydor používal pseudonym Jaroslav Zlonický, pro etiketu Esta zpíval též pod jménem J. Stiller. Několik snímků Emery nazpíval na gramodesky v duetu s dalším barytonistou Bořkem Rujanem (track 23), koncertním pěvcem a hostem řady čs. operních scén. Na nahrávce polky "Dej mi hubičku" (track 21) zpívá se Zoltánem Emerym pod pseudonymem D. Mary mezzosopranistka Marianna Schmidová-Dubská. Tato operní pěvkyně (1898-1983) zpívala s Českou filharmonií, samostatně koncertovala s písňovými recitály a několikrát hostovala v pražském Národním divadle. Má jen velice málo nahrávek na gramodeskách.
Některé snímky z tohoto výběru obsahují šum a další zvukové vady, které se bohužel ne vždy podařilo úplně odstranit. Jsou totiž přepsány z původních celuloidových gramodesek, na kterých značně zapracoval zub času. Již od počátku totiž byly výhody jejich nerozbitnosti a malé hmotnosti přebíjeny nevýhodami: na talířích tehdejších gramofonů tyto lehké gramodesky prokluzovaly, vlnily se a působením změn teploty a vlhkosti se různě deformovaly. A to byl také důvod, proč firma Esta výrobu celuloidových gramodesek zastavila již počátkem roku 1931 a dále se věnovala již jen výrobě gramodesek z běžné šelakové hmoty.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel

/V řadě Historie psaná šelakem přináší další taneční písně z počátků gramofonové firmy Esta též výběr "Já zpívám tobě jen" - VT 9591-2/