Komentář k původnímu LP DV 10137 vydanému Supraphonem v roce 1964:
Mládí a zpěv patří nerozlučně k sobě - sotva bychom si mohli představit šťastné dětství bez radosti z písničky. Našim dětem je už po řadu generací otevřen pestrý svět písní. Vedle nepřeberného pokladu písní lidových bohatá žeň tvorby umělé, od drobných popěvků pro naše nejmenší až po náročná vícehlasá dílka pro vyspělé dětské sbory. Střed mezi těmito dvěma póly tvoří početná a stále rostoucí tvorba písniček pionýrských (těchto menších družek písní mládežnických a vůbec masových), písniček, které zobrazují dnešní svět našich dětí, dětí této země a této doby. Donedávna jsme si tyto písně - stejně jako jejich starší, dospělé sestry - nedovedli představit jinak, než ve formě pochodů nebo nejvýše tradičních lidových a společenských tanců. Život však jde dál, naše společnost se vyvíjí, proměňuje a spolu s ní se mění také její umělecký výraz, hudební reč jejich písní. Pojetí masové písně jako písně pouze pochodové se přežilo, přejímání některých prvků z jiných písňových oblastí - tanečních písní, šansonů - přináší tomuto žánru širší obsah a novou účinnost. Podobně je tomu s písničkami pionýrskými: nebylo tu natrvalo možné zavírat dveře před přitažlivými rytmy soudobé taneční hudby, živit o ní představu zakázaného ovoce a tak zároveň nepřímo přispívat k tomu, aby naše děti tím horlivěji vyhledávaly, poslouchaly a zpívaly kdekterou taneční písničku, ať dobrou či špatnou. Je tedy nasnadě, že se nám objevují nové dětské, pionýrské písně také v rytmu moderních společenských tanců, i když samozřejmě ve tvaru, přiměřeném žánru.
Naše klubová deska je přibližně obrazem české a slovenské tvorby pionýrských písní v současné době. Obsahuje skladby, vycházející z tradičního pojetí pionýrské písně, dále písně, které se svým charakterem blíží vokální oblasti tzv. hudby vážné, a konečně písničky, psané pod vlivem současné taneční hudby. Jestliže početně převažuje právě tento druh písní, je to doklad okamžitého náporu nové tvůrčí vlny, a která se zvedla v době příprav naší desky. Tento osvěžující vliv nelze však zajisté chápat tak, že by se bohatá a pestrá paleta písní našich dětí měla napříště omezit pouze na jedinou barvu, byť by byla jakkoliv atraktivní.
Výběr písní na desce vyšel z pera sedmnácti skladatelů. Zatím co Jan Hanuš (1915), přední skladatel hudby symfonické, baletní a operní, svou písničkou "U táborového ohně" na verše Františka Branislava vlastně jenom pokračuje ve své úspěšné tvorbě dětských písní, setkáváme se u význačného symfonika Klementa Slavického (1910) s tímto žánrem poprvé: jeho píseň "Vlaštovička štilipá" na text Ivo Fischera má ovšem osobitý rukopis svého autora. Ilja Hurník (1922) příspěl do našeho výběru půvabnou, jímavou "Písní o hlíně", kterou složil na slova Františka Branislava pro sólový hlas s doprovodem klavíru a skupiny smyčců; při natáčení si sám zahrál klavírní part. Jiří Válek (1923) přinesl "Májovou písničku" na verše Františka Hrubína, Zdeněk Jonák (1917) třídobou, roztančenou "Písničku mládí" s textem Karla Broukala. Dlouholetý zkušený autor dětských písní Miloš Smatek (1899) se přihlásil k aktuální tematice svými "Kosmonauty", písničkou na slova Karla Barocha. Na rozhraní mezi tradičním typem pionýrské písně a její novou formou je svérázná a svěží "Písnička na výlet" Petra Ebena (1929) na text Václava Čtvrtka. Ostatek desky jsou už písničky, psané v soudobém tanečním rytmu, většinou od skladatelů mladší generace. "Duhová kulička", kterou napsal na slova Jaromíra Kincla Luboš Fišer (1935), ve třech krátkých slokách mile vypráví prostinký příběh o dětské radosti, zklamání a překonaném sobectví. V rozmarných veršících Karla Šiktance o zvířátkách a muzice našel podnět pro svou písničku "Říkadla" Lubor Bárta (1928) "Tramvaj babička", píseň Aloise Paloučka (1931) na text Jaromíra Hořce, sune se pohodlným tanečním tempem, naproti tomu "Rozpočitadlo" Pavla Blatného (1931) se slovy Romana Ráže si vykračuje živě až rozpustile. Další dvě písničky vznikly za textařské spolupráce Jiřího Suchého. "Píseň o raketě" Jiřího Šlitra (1924) zpívá o smělých snech s roztomilou dětskou naivitou, "Písnička o hračkách" Jaroslava Jakoubka (1927) svěžím způsobem vypočítává, co všechno je na světě dětem pro zábavu. V písničce Bedřicha Nikodéma (1909) "Dva měsíce na Měsíci" (slova Jaromíra Hořce) se romantika kosmického věku objevuje v podobě velmi konkrétní a chlapecky odvážné. Jemným tanečním rytmem se vyznačuje písnička o malé Marlence pod zeleným deštníkem "Klope dáždik" od L'udovíta Štassela (1923) s textem Jana Čarka a Jarmily Štítnické. Poněkud živější charakter má "Poštová schránka" L'ubomíra Stacha (1924) na slova Vladimíra Reisela, zatím co obě písničky Milana Nováka (1927) na texty Milana Ferka jsou svým zpracováním už zcela na půdě velkého tanečního orchestru. První z nich, "Leňoch", se posmívá chlapci, který "na zmrzlinu dospělý je, na práci však krátký", druhá, "Čo krok - to rok", ve čtyřech slokách hovoří o krásách ročních dob od jara do zimy.
Na interpretaci písní naší desky se podílelo několik pionýrských souborů a sólistů: "Severáček", dětský sbor Okresního domu pionýrů a mládeže v Liberci se sbormistry Jiřnou a Milanem Uherkovými a sólistkou Hurníkovy písně Hanou Kozovou, Dětský sbor Čs. rozhlasu v Praze, jehož sbormistrem je dr. Bohumil Kulínský, Detský spevácky sbor Čs. rozhlasu v Bratislavě pod vedením Ondreje Lenárda a se sólistkou Darinou Bašovou, Trojanův dětský sbor Ústředního kulturního domu dopravy a spojů v Praze (sbormistr Milan Šolc), malý dětský sbor Divadla Semafor a sólisté Zuzana Princová, Zuzana Vrbová, Julika Dunová, Hanuš Bor, Anton Stankovič a Zdenek Kratochvíl. Spoluúčinkovali: smyčcový orchestr, který řidil Martin Turnovský, Ferdinan Havlík se svým orchestrem, Inštrumenálna skupina Vieroslava Matušíka a Tanečný orchestr bratislavského rozhlasu pod vedením Miroslava Brože.
Zdeněk Petr