Vítězslava Kaprálová (24.1.1915 – 16.6.1940)
výjimečná osobnost, česká skladatelka hudby první poloviny 20. století, pocházela z hudební rodiny.
Vystudovala na konzervatoři V Brně skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly, ve studiích skladby pokračovala v Praze u Vítězslava Nováka a dirigování u Václava Talicha.
Splnila si svoji tužbu po Paříži, do které ji lákal její zájem o novoklasický styl. Zde se stala v dirigování žákyní Charlese Muncha, ve skladbě Bohuslava Martinů.
Přes svoje mládí stala součástí tamního hudebního světa, byla uznávanou dirigentkou i skladatelkou.
Po nástupu nacismu v roce 1939 se nemohla vrátit do Československa, postup nacistických vojsk na Paříž ji donutil Paříž opustit a útéct do jižní Francie.
Zde se ale zhoršil její zdravotní stav natolik, že v Montpellier jako 25 letá zemřela.
I přes krátký čas, který byl Vítězslavě Kaprálové vyměřen, zůstalo po ní na 40 mimořádně hodnotných skladeb, dodnes vyhledávaných interprety.
-------------------
Josef Suk (4. 1. 1874 – 29. 5. 1935) byl český skladatel, houslista a pedagog, žák a posléze i zeť Antonína Dvořáka.
Velký lyrik české hudby na přelomu pozdního romantismu a moderny 20. století, byl jedním z nejvýraznějších představitelů Dvořákovy kompoziční školy a jeden ze zakladatelů české hudební moderny.
Byl velmi ovlivněn silou Dvořákovy osobnosti, studia u něj byla dobrým základem k jeho vlastní tvorbě interpretační i skladatelské.
V interpretační sféře je Suk znám především jako člen Českého kvarteta, v němž působil více jak 40 let. České kavarteto šířilo slávu české hudby a českých umělců téměř po celém světě.
Působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoř a vychoval zde celou řadu významných českých skladatelů.
Z jeho odkazu 37 skladeb vyjmenujme např. Serenádu Es dur op.6 z roku 1892, jež získala autorovi světový ohlas.
Do podvědomí nejširší hudební veřejnosti se zapsal dalším dílem, symfonickou hudbou k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena.
Pohádka dnes patří k jeho nejznámějším dílům.