V duchaplné slavnostní řeči na Bachových oslavách v Hamburku 12.9. 1950 se Paul Hindemith (1895-1963) upřímně vyznal ze svého obdivu k odkazu velkého mistra hudebního baroka, který rozhodujícím způsobem ovlivnil jeho vlastní umělecký projev. Analogie mezi Hindemithovým a Bachovým dílem není obtížné nalézt; společným znakem umění obou skladatelů je kontrapunktické myšlení, ovládající celou jejich tvorbu.
Malíř Mathis je celovečerní opera, jejíž libreto si autor vytvořil sám podle nekolika známých faktů ze života malíře Mathise Nitharta Gothardta, zvaného Grünewald.
Je to vnitřní drama umělce zneklidňovaného mučivými otázkami po smyslu života. Opera dokončená v roce 1933 narazila svou nesmlouvavou ideovostí na odpor nacistů a byla zakázána......
Pro jeviště komponoval Hindemith i několik baletů. V roce 1938 dokončil taneční legendu o 6 obrazech Nobilissima visione na námět scén ze života sv. Františka z Assisi podle Giottovy fresky v chrámu Santa Croce ve Florencii. V podání Ruského baletu z Monte Carla mělo dílo premiéru v Londýně 21.7.1938 a autor sám hned upravil několik částí do orchestrální suity, která zazněla poprvé v Benátkách 13.9.1938.
Pro jeho umělecké zaměření je typická zejména závěrečná Passacaglia s devatenácti konrapunktickými variacemi, komponovaná s vrcholným uměním polyfonní sazby.
Také Symfonické metamorfózy na témata Carla Marii von Webera byly provedeny jako balet, i když formálně jsou vlastně regulérní čtyřvětou symfonií. Hindemith je komponoval v roce 1943 v USA a snad v tom byl i hlubší ideový záměr,
že si našel inspiraci právě v melodiích ze začátku hudebního romantismu, s nímž celý život umělecky polemizoval.
Virtuozita jeho kompoziční práce je fascinující; málo nosná a dosti nepoddajná témata proměnil v kaleidoskop hudebních obrazů přesvědčivé umělecké síly a oslňujícího vtipu.

Italský dirigent Gaetano Delogu (1934) zvítězil v roce 1968 v prestižní dirigentské soutěži v New Yorku a od té doby diriguje na koncertních pódiích i operních scénách po celém světě.
V Československu vystupoval se Slovenskou filharmonií a s Pražskými symfoniky, ale velice plodná a umělecky inspirativní byla zejména jeho několikerá spolupráce s Českou filharmonií,
jejímž trvalým svědectvím je řada zdařilých gramofonových snímků.
Jugoslávský dirigent Oskar Danon (1913) studoval na konzervatoři v Praze a na Karlově univerzitě získal i doktorát hudební vědy. Od r. 1938 je umělecky činný jako operní i symfonický dirigent ve své vlasti
i v mnoha zemích Evropy a Ameriky. Zejména vítaným hostem je však v České filharmonii, s níž absolvoval řadu úspěšných koncertů i inspirovaných gramofonových nahrávek.
Jaroslav Holeček