Z komentáře k původnímu LP 1111 1999 vydanému Supraphonem v roce 1979:
Mezi velkými novoromantiky je Ferenc Liszt mistrem, pro nějž byla klavírní kompozice tvořivou laboratoří v tom nejosobnějším slova smyslu. To, co vstoupilo do dějin hudby jako Lisztův klavír, vytrysklo z geniální nástrojově technické invence a oslňující virtuozity. V ní se Liszt zprvu formoval jako klavírní protějšek Paganiniho, a to víc než Schumann, ba víc než Chopin. Brilance, nový zvuk, neslýchané technické nápady a fascinující krkolomnosti založí uhrančivou Lisztovu moc nad velkým i vybraným obecenstvem. Fenomenální cit a smysl pro nástroj tu dá klavíru univerzalitu, jež vstřebává možnosti a zvláštnosti téměř všech hudebních oborů. Ve fantaziích, transkripcích, parafrázích a úpravách se Lisztovi podaří vkořenit sem nejen paganiniovství, ale i vokální zpěvnost a dramatičnost opery od Belliniho, Aubera, Meyerbeera až po Wagnera, plnost a barvitost Bachových varhanních preludií a fug, i orchestrální plnost symfonií Beethovenových....
Michaela Kopecká

Valentina Kameníková (*20.12.1930–†29.11.1989), klavíristka a hudební pedagožka, jedna z nejvýraznějších osobností české poválečné hudební scény, byla původem z Ukrajiny. V roce 1954 se provdala do Československa, absolvovala kurs české klavírní hudby na AMU u Františka Raucha. Poté působila jako pedagog na pražské konzervatoři, v roce 1970 se habilitovala jako docentka AMU. Nejvíce byla posluchači i odbornou kritikou ceněna za interpretaci ruských autorů, jejichž díla - mimo jiné - nahrávala i pro Supraphon. Jako klavíristka vynikala technickými schopnostmi, vytříbenou úhozovou technikou, výbušným temperamentem a osobitým přístupem k interpretovaným skladbám, díky němuž dokázala předat posluchačům svůj niterný prožitek.