Pouze pro digitální prodej jsme připravili řadu Nejvýznamnější textaři české populární hudby. Na albech celé této řady jsou skladby záměrně řazeny pouze chronologicky, bez jakýchkoli jiných ambic,
než Vám tvorbu našich textařů představit a zpřístupnit vco největší šíři.

Vladimír Dvořák (14.5.1925 - 28.12.1999)
byl populární bavič, konferenciér, dramaturg, scénárista a v neposlední řadě skvělý textař
Nejprve studoval profesuru kreslení, poté Fakultu žurnalistiky, pak Filosofickou fakultu - nebavila jej ani jedna škola, a tak ani jednu nedokončil. Co jej bavilo - bavit jiné.
Na podzim 1946, ještě během studií, se stal zaměstnancem rozhlasu, kde působil jako redaktor v redakci smíšených pořadů pod vedením Anny Hostomské. Do širšího posluchačského povědomí se dostal jako autor, interpret a později také režisér rozhlasových kabaretů, které spolu s ním konferovaly Pavla Vrbenská, Dagmar Sedláčková, Ludmila Píchová nebo Soňa Červená. Tyto kabarety se vysílaly nejprve z kavárny Vltava, odkud přešly do karlínského studia A. Zejména jako režisér se Vladimír Dvořák během svého rozhlasového působení seznámil s mnoha známými hereckými osobnostmi, jiným začínajícím umělcům a autorům pak umožnil realizovat jejich tvorbu přímo v rozhlase (například Vratislavu Blažkovi).
Po nuceném odchodu z rozhlasu v roce 1950 a po kratičkém působení v Čs. cirkusech a varieté se Vladimír Dvořák živil nějaký čas jako estrádní konferenciér na volné noze. V letech 1952 - 1956 působil jako herec v Divadle estrády a satiry, později ABC. Zde utvořil partnerskou dvojici s Josefem Hlinomazem (Kdyby na sůl nebylo, Svízel s Meruňkou), jako o svém partnerovi o něm chvíli uvažoval Jan Werich (nakonec se rozhodl pro Miroslava Horníčka)
a při režijní práci se zde Dvořák poprvé setkal s režisérem Jánem Roháčem.
V době, kdy byl Dvořák donucen odejít z Divadla ABC, již spolupracoval s Československou televizí, která si v té době, zatím spíše pomalu než jistě, získávala svou oblibu u nejširší veřejnosti. Na podzim roku 1956 se v kabaretu Černá hodinka objevil Vladimír Dvořák spolu s Jiřinou Bohdalovou, s níž pak s drobnými přestávkami spolupracoval plných 42 let. Ve druhé polovině padesátých let začal Dvořák uvádět písničkové soutěže, na nichž se podílel i scénáristicky. Po úspěšném cyklu Hledáme písničku pro všední den stál na přelomu padesátých a šedesátých let, spolu s klavíristou a hudebním dramaturgem Jiřím Maláskem, u zrodu Písniček na zítra, které v roce 1965 vystřídal program Kdo s kým, o čem, pro koho. V letech 1968 - 1976 působil Vladimír Dvořák jako šéfredaktor redakce zábavy ČST Praha, a právě v tomto období se navzdory postupující normalizaci objevily mnohé zajímavé zábavné programy.
Jedním z nich byl i cyklus Zpívá celá rodina konferovaný Vladimírem Dvořákem, který byl jakýmsi předchůdcem pozdějších pořadů s amatérskými zpěváky známými z komerčních televizí. Od druhé poloviny sedmdesátých let je pak Vladimír Dvořák (spolu s Jiřinou Bohdalovou) neodmyslitelně spojen s kultovním zábavným pořadem Čs. televize Televarieté (Televariété se vysílalo od roku 1971 do roku 1998 a Dvořák s Bohdalovou ho uváděli více než dvacet let).
Právě takto zná Vladimíra Dvořáka celý národ, ale ne všichni vědí, ke kolika krásným písním složil text. Svůj první text napsal Dvořák v roce 1948.
Tehdy také začal spolupracovat s Karlem Vlachem a po emigraci skladatele a textaře Jiřího Traxlera následně převzal nejen konferování pravidelných rozhlasových pořadů Vlachova orchestru (s určitými pauzami pak uváděl Vlachovy rozhlasové půlhodinky až do roku 1997), ale i psaní textů k populárním písním. Psal texty na hudbu mnoha významných skladatelů, jako byli Vlastimil Hála, Alfons Jindra, Miloslav Ducháč, Zdeněk Petr aj.).
S posledně jmenovaným napsal Dvořák, kromě řady písniček, také hudební komedii Sto dukátů za Juana.
Dvořákova textařská tvorba byla nejplodnější v první půlce padesátých let, tedy v době, která moderní populární hudbě příliš nepřála.
Ale jeho texty jsou typické svou moderní poetičností a básnickou obrazností, mají nápaditost a hlavně jsou to texty, které chtějí svému posluchači také něco sdělit.
Bez přehánění lze říci, že Vladimír Dvořák byl jedním z těch, kteří položili základy československé poválečné textařské školy, na níž v druhé polovině padesátých let a zejména v letech šedesátých (ale i později) navázali někteří další autoři.
Jan Richter, Jan Müller, 2015

Připomeňme si tedy v roce, kdy vzpomínáme nedožitých devadesátin Vladimíra Dvořáka, jeho písničky, které zpívali např. Rudolf Cortés, Yvetta Simonová, Judita Čeřovská, Rudolf Pellar, Milan Chladil a další