Naučný koncert pro mládež věnovaný W.A. Mozartovy (*27. 1. 1756 – †5. 12. 1791) provázel v roce 1959 tehdejší ředitel Supraphonu Jaroslav Šeda mimo jiné slovy :
" ...Česká filharmonie bude vám dnes hrát skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Zazní tu hudba stará málem dvě stě let. Řekl jsem stará, ale měl jsem vlastně říct mladá,
protože Mozartovo umění nespí v muzeálních archívech. To je živé, svěží umění, v němž se krása snoubí s moudrostí, ušlechtilost s pravdivostí citů, upřímnost s dokonalostí práce.
Považte, tento člověk žil jenom pětatřicet let, ale vykonal za tu dobu mnohem víc, než jiní za dlouhý věk.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Ta dnešní serenáda má prý být zvlášť krásná, maestro Mozart napsal ji pro své přátele, hudebníky divadelního orchestru, kteří nedávno s pílí a láskou zahráli jeho novou operu Idomeneo, král krétský.
Víte, hudba pro přátele z oddanosti a úcty k nim, to je něco jiného než psát na objednávku a třeba narychlo a třeba i bez chuti.
Hudba pro přátele to je hřejivá a nevšední píseň....
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
V tomto dnes již dokumentu doby promlouvá k mladým posluchačům také Václav Talich:
..Mozart to byl, který kdysi řekl....je to srdce, které šlechtí člověka..., a to jste měli příležitost velmi krásně pozorovat teď, poněvadž si musíte myslet, že po těch dvou stoletech, které utekly pomálu od napsání této serenády, jsme dospěli ve svém vývoji až k dechovkám. To je vlastně mozartovská dechovka. Představte si, vmyslete se v to ušlechtilé srdce, které tento žert psalo. A dáte za pravdu tomu, že jenom srdce šlechtí člověka....