Z komentáře k původnímu albu Supraphonu 1111 2474 z roku 1979:
Pomineme-li některé autory druhého a třetího řádu, neznají dějiny hudby jiný příklad tak úzkého a jednostranného tvůrčího zaměření jako u Fryderika Chopina (1810-1849).
Liszt, Schumann, Brahms i Smetana byli také skvělí klavírní virtuosové, ale zanechali po sobě i rozsáhlé a umělecky i myšlenkově závažné dílo symfonické, komorní a operní.
Chopin však nenapsal ani jedinou skladbu, v níž by klavír neměl svou úlohu, orchestru použil jenom jako doprovodné složky ....
Dvě stránky Chopinovy umělecké osobnosti jsou spolu tak úzce spojeny, že je nelze vůbec oddělit: pianista a skladatel. Jako klavírista znamená Chopin velký kvalitativní krok kupředu:
nebyl sice oslňujícím virtuosem omračujícím posluchače okázalou technickou bravurou...., ale zato jeho oduševnělý přednes, nedostižné legatové cantabile, ale zejména jeho umění rubatové hry obecenstvo přímo elektrizovaly a uváděly v nadšení....u Chopina (jako skladatele) se zdá být prvotní inspirací nástroj a hudba jako by byla jen výslednicí geniálního mozkem řízeného pohybu prstů po klávesách....Ve skutečnosti vyvěrá Chopinova hudba z hloubky skladatelovy umělecké osobnosti, je realizací jeho bohatého duševního života a těží tematicky z pokladů polské lidové zpěvnosti a charakteristických tanečních rytmů. Je nesporně i odrazem kultivovaného prostředí pařížských salónů a i soudobého společenského a sociálního kvasu, ale je vždy výborně nástrojově cítěna, a proto se tak dobře - i přes svou velkou technickou obtížnost - hraje, a proto také tak skvěle zní, ať je to cudně prostá mazurka, či bravurně heroická etuda. Nejlépe je snad tato vlastnost Chopinových skladeb patrna na jeho klavírních etudách....Franz Liszt byl jistě upřímný, když svému příteli řekl, že mu jeho etudy závidí a skutečně nikdo jiný již nedokázal napsat podobné skladby, které by v tak svrchované míře spojovaly požadavky instruktivního studijního materiálu s nejvyššími nároky uměleckými. Podobného založení jsou i Impromptu, jejichž souborná nahrávka je hlavním titulem desky portugalského klavíristy Sequeira Costy.. ...všechny mají společné rysy v převládajícím triolovém pohybu, jasných barvách a ve vyváženosti složky virtuózně pianistické a hudebně básnické...jsou to díla šťastná, pianisticky vděčná a posluchačsky zajímavá, která jsou zcela neprávem v koncertních programech poněkud opomíjena.
Barkarola, op. 60, patří již do závěru Chopinovy umělecké aktivity. Vznikla v roce 1846 v době blížící se roztržky s George Sandovou, která bolestně poznamenala poslední léta velkého básníka tónů....
Z hlediska uměleckého je to jedno z nejdokonalejších Chopinových děl vůbec, báseň plná nejkrásnější hudební lyriky, harmonicky až hýřivě bohatá a melodicky ušlechtilá....
Jaroslav Holeček