Z komentáře k původnímu albu 1113 3713, které vydal Supraphon v roce 1986:
Začátky kariéry Jiřiny Salačové (*14.5.1920 – 8.1.1991) se sice shodují s ofenzívním nástupem naší swingové generace koncem třicátých let,
přesto však tuto zpěvačku nemůžeme považovat za typickou představitelku nového, dravě se prosazujícího stylu.
Na rozdíl od svých tehdejších kolegyň, které více než na výrazný hlasový fond a klasické pěvecké vzdělání sázely na pregnantní rytmus nových skladeb,
z jazzu okoukaný hlasový tembr či v češtině neobvyklé akcenty, Jiřina Salačová dokázala jít vlastní zlatou střední cestou a skloubit krásný a školený hlas
s jazzovým frázováním i civilním, operetních manýr zbaveným projevem.
Ještě dříve než v roli sólistky se však Jiřina Salačová uplatnila jako členka dnes už legendárního vokálního tria Allanových sester, které vzniklo v roce 1939..................
Jiřinu Salačovou si přicházeli poslechnout především pamětníci, kteří stále vzpomínají na její melodické písničky, jasný a čistý hlas, suverénní intonaci
a bezpečné nasazení tónu i v těch nejnáročnějších skladbách.
Oni také asi nejvíce ocení toto album, na němž nezapomenutelným způsobem zpívá nezapomenutelná zpěvačka - Jiřina Salačová
Stanislav Titzl