Z komentáře původního alba 1 11 0979 vydaného Supraphonem v roce 1976:
Jiří Tomášek (1942) touto deskou vlastně poprvé dostal příležitost v nahrávacím studiu Supraphonu. Přes své mládí má dnes ovšem už bohaté koncertní zkušenosti. Za zmínku stojí, že absolvoval AMU kromě celovečerního recitalu v Domě umělců Brahmsovým Koncertem D dur - s orchestrem FOK, jemuž nyní dělá koncertního mistra. Svou koncertní dráhu rozvíjel již během studií, od r. 1965 se výrazně podílel na práci Pražských komorních sólistů. Sjezdil s nimi řadu zahraničních turné (Kanada, SSSR, NSR, Lucembursko, Itálie, Jugoslávie, Belgie, Rakousko a další). K jeho největším úspěchům zatím patří účast v mezinárodní houslové soutěži ve Vídni (1967), kde se probojoval do finále a při neudělení první a druhé ceny se podílel o cenu třetí. Kritika se ovšem shodla v tom, že je neoficiálním vítězem této náročné soutěže. Je jistá zákonitost, že mladý sólista poprvé dostává příležitost na desce Supraphonu nikoliv na významných dílech světového repertoiru, ale právě při interpretaci skladeb tří našich soudobých skladatelů. Je to služba naší hudbě, která se od mladého umělce očekává, a budiž řečeno, že ji Jiří Tomášek splnil s oddaností k hraným dílům a s profesionální jistotou a zralostí.
Josef Hála (1928) je jedním z našich nejvýraznějších klavíristů střední generace. Absolvoval AMU jako žák prof. Maxiána (1951) a rok poté se stal spolu s J.Sukem a J. Chuchrem členem Sukova tria. Absolvoval desítky zahraničních zájezdů jako sólista i jako komorní hráč a je proto pochopitelné, že jeho repertoár je mimořádně široký. Provádění sonátové formy však věnuje mimořádnou pozornost.
Patří už k etice koncertních umělců, že zkušenější a známější osobnosti pomáhají tvůrčí spoluprací mladému talentu. To je právě případ Hálův a Tomáškův; na Tomáškově vídeňském úspěchu měl i Hála velký podíl a jejich spolupráce přináší své ovoce dodnes. Není ani třeba připomínat, že v moderní sonátové formě není klavír zdaleka pouhým doprovodným nástrojem a v našem případě jsou mu svěřeny party hodné Hálova umění.
Jan Smolík