Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
První díl (kat.č. 8110 0011) byl věnován B. Smetanovi a symfonické básni Šárka z cyklu Má vlast.
Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
...nabízí se otázka: proč volil Smetana právě tento námět? Lze mu přikládat jen literární význam, nebo tu byl subjektivní impuls? Z dochovaných Smetanových projevů je jisto, že první inspirací byl pohled na krajinu. Vyrůstaly fantazijní vize a obrázky:" Idea k této symfonické skladbě, jest zkrátka báje o dívce Šárce, samé při pohledu na krajinu taktéž zvanou. Nelíčím tedy divokou krajinu, nýbrž při pohledu na ni upomínku na báji o Šárce".
Podejme se kouzlu tohoto idylického místa a hledejme jeho vztah k hudebně básnickému dílu Bedřicha Smetany.Vždyť divoce zprohýbané pražské údolí se strmými skalisky bylo už za Smetanových časů cílem vycházek. Kontrast zrakové představy a zároveň i pověsti musely přinést řadu silných podnětů. Pověst všichni dobře známe. Smetana se přidržuje pouze nejzávažnějších dějových momentů, ale všímá si současně určitých proměn hrdinů, především Šárky. Poutá nebývale vášnivým a prudkým zjevem i silou melodické krásy. Podobně obsažný je motiv Ctiradův, z něhož je vystavěna působivá episoda, která přechází do jednoho z nejkrásnějších projevů lásky. Milostná scéna je rozpřádána širokým, vášnivým melodickým tokem s neobyčejně bohatou stránkou harmonickou a zajímavou modulací. Povšimněte si nasazování každého nového vrcholu z piana do forte, prostě dokonalý zázrak. "Ve třech minutách uvěříme Ctiradovu milostnému vzplanutí, tak je přesvědčující."
Vášnivý triumf lásky končí vyznáním. Tu zabouří výkřik štěstí. Smetana nám umožňuje představu jakéhosi ryčného plesu Ctiradovy družiny. Celá scéna je plná bujarého veselí, ...Ale vášeň hodokvasu pomalu doznívá. Smetana orchestr pomalu zeslabuje až k největšímu pianissimu. Příroda tajemně vydechne a ozve se Šárčino zatroubení. Co se stalo? Zrada dosud ukrytá hustou noční tmou. Nastupuje poslední scéna. Nejprve se rozezpívá melodie sólového klarinetu, hlas Šárčina svědomí, zjevně připomínající chvíli, kdy jí Ctirad podal ochrannou ruku. Ale pudová síla je silnější, než milostné vzpomínky. A pak - co sama Šárka připravila, nedá se už odvrátiti. Šum v orchestru sílí, až se v několika taktech vzepne do plné síly. Tvrdý hlas pozounů volá bojovnice k hroznému ničení. Několik ostrých akordů mohutnou vášeň ukončí. Nebyl to snad také poslední výkřik vzpoury Bedřicha Smetany před cestou do ciziny, jejíž nezdar předvídal? Lékaři mu nepomohli. Katastrofa ohluchnutí byla dokonána.
Symfonická báseň Šárka zahájila mistrovskou epochu Smetanovy tvůrčí práce, je skutečně vášnivým výkřikem odhodlání nové a budovatelské tvůrčí činnosti Smetanova génia.