Komentář k původnímu supraphonskému LP albu DV 6315 z roku 1968:
Janáčkovy Valašské tanec vznikaly v letech 1889-90, později dostaly dnešní název L a š s k é t a n c e. Autor, který měl před sebou velikost Dvořákovy předlohy (Slovanské tance),
postupně přechází od prostého přenášení lidových melodií k využívání některých příznačných postupů. Tak se rodí základy janáčkovského variačního stylu ostinátního opakování, pozvolna se připravuje stylová základna autora Její pastorkyně...Strohost, záměrně vyčerpávající opakování a kompoziční ekonomie jsou hlavními znaky Lašských tanců. Janáček tematicky i motivicky využil řady tanců v dalších skladbách,
protože dobře cítil, že se mu poprvé výrazněji podařilo stylizovat lidovou hudbu, kterou byl prosycen tak, že zůstávalo dost místa pro uplatnění jeho vlastní skladatelské osobnosti....
Předehra Ž á r l i v o s t (1894) je vlastním úvodem k opeře Její pastorkyňa. Při premiéře opery (25.1.1904 v Brně) však nebyla hrána, neboť během kompozice Pastorkyně ztratila svůj původní dramatický význam.
Je hudebním předobrazem Její pastorkyně spolu se sborem Žárlivec (1888). V obou případech máme doklady ideově sémantické motivace Janáčkovy třetí opery. Motiv žárlivého milence, který ohrožuje svou milou,
aby ji nedostal jiný, prostupuje jak celý sbor Žárlivec, tak i předehru Žárlivost a ovládá nejméně polovinu Její pastorkyně. Janáčka hluboce ovlivnila lidová moravská balada, jejíž vzdálené melodické obrysy přenesl do sboru Žárlivec. V Žárlivosti pak dal zaznít vyslovenému citátu...Ačkoliv Žárlivost uváděli samostatně čeští dirigenti František Neumann a Karel Kovařovic a byly činěny pokusy řadit ji před provedení Její pastorkyně, zůstává skladba jen předobrazem Pastorkyně. Její samostatnost a poměrná symfoničnost ji staví podle slov Jaroslava Vogela do role "nebezpečného duplikátu k vlastnímu úvodu".
Po bezručovských sborech...se zajímá Janáček o tvorbu Svatopluka Čecha...byl uchvácen silně i básníkovým sociálním humanismem. Sociální balada Š u ma ř o v o d í t ě ho přivedla ke kompozici (1912) stejnojmenné symfonické básně. Janáček cítí v námětu bídu prostředí, z něhož sám vzešel, a pochopil ji s příznačným rysem svého tehdejšího uměleckého pohledu - s hlubokým soucitem.
Tento stále se prohlubující postoj a rys vrcholí v humanismu dvacátých let (Z mrtvého domu)....
B a l a d a b l a n i c k á vznikla v roce 1920 v době Janáčkova tvůrčího zápalu, motivovaného obecně především získáním nezávislosti a stupňovanou národní hrdostí....
Miloš Štědroň