Z komentáře k původními LP albu 1 11 1417 vydanému Supraphonem v roce 1974:
Valentina Kameníková patří k předním klavírním interpretům v našem i světovém měřítku. Má za sebou řadu vynikajících koncertů v ČSSR i v zahraničí s mimořádným ohlasem u kritiky i obecenstva. Uskutečnila i mnoho pozoruhodných nahrávek pro naše i zahraniční rozhlasové stanice a samozřejmě i pro Supraphon....Repertoár Valentiny Kameníkové je neobyčejně široký. Jestliže v minulosti věnovala hlavní pozornost světové romantické klavírní literatuře a tvorbě Sergeje Prokofjeva, dostává se v posledních letech do středu zájmu Mozart a Haydn. Wolfgang Amadeus Mozart, geniální mistr invence i formy měl ke klavíru zvlášť blízko. Vynalezení kladívkového klavíru, který už za svého vídeňského pobytu vlastnil, znamenalo pro něho jako pro interpreta objevení nových výrazových světů. Útvar klavírní sonáty převzal od svých předchůdců, aniž na něm - až na určité výjimky - něco převratným způsobem pozměňoval. Přitom se ovšem jeho sonáty od skladeb téže formy jeho předchůdců zřetelně liší. Mozartovy klavírně stylizační prostředky jsou na první pohled velmi jednoduché: kantiléna (ozdobená zpravidla v reprízách bohatší koloraturou) doprovázená albertinskými basy v jednoduchých harmoniiích, tematická práce, těžící často prostě a přirozeně ze zákonitostí klasického vícehlasu a klavírní stylizace, vycházející převážně ze stupnicové a rozkladové techniky. To vše je však prostředkem k vyjádření tak půvabného a bohatého obsahu, že zde v pravém slova smyslu promlouvá každá nota....
Obě sonáty, tvořící obsah této nahrávky, jsou jako celek skladbami vzácně vyrovnanými. Liší se však svou formou....
Dr. Jaromír Kříž