Z komentáře původního titulu DV 5360 vydaného Supraphonem z roku 1957:
Jiří Antonín Benda (30.6.1722 - 6.11.1795) patří k nejpozoruhodnějším představitelům české hudební emigrace 18. století v Německu.
Byl jedním z těch skladatelů, kteří svými skladebnými projevy připravili nástup vrcholného klasicismu beethovenovského typu.
Nový skladebný projev se ohlásil nejen v jeho hudbě kantátové a dramatické, v které usiluje o tragický pathos a dramatickou pravdivost
v duchu Gluckovy reformy, ale i v jeho tvorbě orchestrální a nástrojové. Ve svých skladbách mistrně spojuje přemítavost s typickou českou
muzikantskou vlohou, opřenou o zdravý lidový základ.Benda byl muž pevně vyhraněného uměleckého charakteru.
Proto byl vzdálen toho, aby nekriticky a pasivně přejímal italské nebo německé skladebné vzory, zvláště velké dědictví školy Bachovy.
Melodické myšlení Bendovo je osobité a namnoze vyrůstá z českých melodických útvarů.
Přitom je zcela přirozené, že slohový profil jeho hudby byl spoluvytvářen celou tehdejší atmosférou evropské předklasické hudby, neboť Benda žil a tvořil v protředí,
v němž se přímo soustřeďovaly všechny významné stylové tendence světové hudby 18. století. Pokrokovost směrem k vídeňskému klasicismu projevují také jeho klavírní
(cembalové) koncerty (f moll, h moll, g moll a G dur) Z těchto čtyř koncertů je nejzajímavější koncert g moll, který byl napsán asi kolem r. 1778...třívětá cyklická skladba,
jež se svým stavebným rozvrhem blíží třívěté koncertantní symfonií bez menuetu. Svou formovou výstavbou je založena na principu střídavého klavírního sóla s orchestrálním tutti.
Kadence, která je velmi krátká a nemá ještě charakter široce založené virtuosní koncertní kadence, se objevuje v druhé volné větě.
V první větě se mísí ještě pozdně barokní výraz s klasickými slohovými prvky, kdežto poslední věta se pohybuje v slohovém okruhu mozartovského hudebního projevu....
Pro svou myšlenkovou původnost a smělost, stavebnou důslednost a nevšednost hudebního výrazu patří druhá, volná věta této skladby k nejzávažnějším Bendovým hudebním projevům.

František Krommer-Kramář (27.11.1759-8.1.1831) strávil větší část svého života v cizině, především jako příslušník vídeňského emigračního proudu.
Zde přišel do styku s hudbou Gluckovou, Haydnovou, Mozartovou a Beethovenovou... Krommer je skladatel převážně instrumentální; napsal více než 300 skladeb,
z nichž značná část byla vydána tiskem již za jeho života. Z orchestrální tvorby se dochovalo 5 symfonií, koncety pro housle, flétnu, klarinet, hoboj a dvojité koncerty, orchestrální suity, serenády,
přes 100 kvartetů, smyčcová dua, tria, kvintety, dechové sextety, oktety a větší komorní ensembly, které nazývá Krommer Harmonie Musik, a jiné drobnější skladby....
Významné místo v jeho tvorbě zaujímají komorní a koncertní skladby pro dechové nástroje. Jsou značným obohacením dechové literatury a v mnohém se mohou dokonce měřit
se skladbami Mozortovými a Weberovými. Pro klarinet napsal Krommer celou řadu skladeb, především tři koncerty (dva Es dur, op. 36 a 52, jeden e moll, op. 86).....
Prvý koncert pro sólový klarinet s doprovodem orchestru Es dur, op. 36 patří nesporně mezi jedno z nejvyspělejších skladebných děl Krommerových. ...
zaujme posluchače především svou technikou vyspělostí, která není virtuosně samoúčelná, neboť je nesena myšlenkově obsažným a nápěvně svěžím hudebním obsahem,
výrazově prostým,jasně srozumitelným a stavebně značně soustředěným....
Prof.dr.Jan Racek