Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Čtvrtý díl (kat.č. 8110 0014) byl věnován Pražkému karnevalu B.Smetany a Pohádce Josefa Suka.
Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
...Když se v jeho rukou ocitl příběh o věrné lásce Radúze a Mahuleny, i o jejich strastech, o kletbě Runy a jak byla láskou zlomena, bylo Josefu Sukovi teprve třiadvacet let. Prvná náčrtky vznikaly v pokojíku Dvořákova letního sídla ve Vysoké u Příbrami. A zde se v létě roku 1897 poprvé rozezněl motiv Pohádky. Na zahradě naslouchala Dvořákova dcera Otilka, Sukova první a jediná láska. Je to hudba široce rozezpívaná, její melodický základ, křehký a líbezný, hledá svou intonaci láskyplného vztahu člověka k rodné zemi, pevně opřeného o smetanovsko-dvořákovský základ české hudby. Zeyerova pohádka Radúz a Mahulena měla premiéru v Národním divadle roku 1898. Ale Josef Suk se za nějaký čas k Radúzovi vrátil. Použil myšlenek původní scénické hudby a vytvořil náladově odlišné čtyři části pod novým názvem - Pohádka, orchestrální suita, opus 16.
Stala se nejslavnější suitou z české scénické hudby.....
...Geniální symfonická freska, Pražský karneval, měla zahájit nový cyklus Smetanových tanců. Námět je zcela originální a vzniká v době kompozice opery Čertova stěna a druhého smyčcového kvartetu. Smetana využívá jako hlavní myšlenkytématu, který si jako první poznamenal do Zápisníku motivů 14. března 1858 v Goteborgu. Ale osud určil jinak. Z celého Karnevalu byla vypracována pouze Introdukce a polonéza. To, co mělo následovat, zůstalo navždy zahaleno "v mlhách sklíčenosti a bolu". Pražský karneval byl dokončen v Jabkenicích 14. září 1883 a tento vroucí doslov nám Smetana předkládá dvojím základním tónem: vřele lyrickým a slavnostně vznosným, mohutným, jak to známe ze závěrů výbušných skladeb H. Berlioze. Smetanův proud hudby působí tak, jakoby se autor nemohl s námi rozloučit, jakoby se nemohl rozloučit s posledním jasným a krásným hudebním projevem. Následovala práce na Viole. Zůstala torzem. Tak přijímáme Pražský karneval jako poslední dokončené dílo Bedřicha Smetany, jako velkou slavnostíní píseň nového živoat a umění.