Niccoló Paganini (1782-1840), nejen houslový, ale též kytarový virtuóz, se věnoval tomuto nástroji v řadě opusů sólových i komorních. Svou zázračnou houslovou techniku obohatil o některé kytarové efekty a celkově považoval kytaru za svrchovaný sólistický nástroj. Svědčí o tom i jeho Gran sonata, kde byla v původní verzi houslím přiřčena pouze doprovodná úloha.
Mauro Giuliani (1781-1829) působil od r. 1806 ve Vídni - odtud tedy téma jeho variací "I bin a Kohlbauern Bub" op. 49. Těšil se zde nesmírnému obdivu i tak věhlasných hudebníků, jako byli Johann Nepomuk Hummel, Ignaz Moscheles a Joseph Mayseder, kteří s oblibou přebírali jeho repertoár.
Španělský kytarový virtuóz Fernando Sor (1778-1839) trávil svůj dobrodružný život v mnoha evropských metropolích - v Paříži, v Londýně jako velký rival Giulianiho, v Berlíně i v Moskvě. Dnes je zapomenuto jeho nemalé dílo scénické, orchestrální i klavírní a živé zůstaly pouze kytarové skladby, z nichž Variace na téma z Mozartovy Kouzelné flétny patří k nejznámějším.
František Max Kníže (1784-1840) byl výraznou postavou českého národního obrození. Některé jeho písně s kytarou dokonce zlidověly. Samotné kytaře věnoval dvě školy, množství etud, dobové úpravy Beethovena a Rossiniho árií, variace a fantazie. Jako ředitel kůru u Sv. Ignáce a Sv. Havla v Praze psal též chrámovou hudbu.
Václav Matějka (1773-1830) psal rovněž chrámovou hudbu, byl ředitelem kůru Sv. Leopolda a Sv. Josefa ve vídeňském Leopoldstadtu. Stylově je blízký Haydnovi, Mozartovi a kytarovému příznivci Schubertovi, který dokonce jeho Notturno upravil jako kvartet. Téma Matějkových Variací pochází z oblíbené opery La molinara Giovanni Paisiella.

Jaromíra Ježková (nar. 1964) po krátkém studiu na ostravské konzervatoři přestoupila do třídy Jiřího Jirmala v Praze. Odtud již vedla její cesta k prvnímu mezinárodnímu úspěchu - druhé ceně na mezinárodní soutěži francouzského rozhlasu v Paříži (1984) a k zahraničnímu studiu na Vysoké školy Hannse Eislera v Berlíně. Kritika na jejím hráčském umění ocenňuje zvláště vyrovnanost technické virtuozity s muzikálním citem a také její schopnost vtáhnout posluchače do hry a obestřít jej zúčastněnou atmosférou.
Svatava Barančicová