Spojení flétny s harfou nabývá v dějinách hudby nového významu až díky kombinacím impresionismu. Ale již během 18. století se oba nástroje občas spojovaly, jak o tom svědčí např. Mozartův Koncert pro flétnu a harfu a orchestr KV 297c=299 (komponovaný od dubna 1778 v Příži) nebo četné skladby českých mistrů 18. století. Harfu si lze výjimečně představit jako nástroj continua, ale spíše má výlučnou pozici jakéhosi hudebního atributu božství (lira, arpa doppia, cetro - to jsou podoby nástrojů. jimiž se doprovázejí v prvních operách polohového typu Orfea). Je to současně nástroj výrazně ženský - a to v pozitivním i negativním směru. Harfa tedy méně významně konkuruje klavichordu a klavíru v salónu přelomu 18. a 19. století, kdy privatizace hudby v době ztráty ekonomických pozic šlechty je na postupu. V našich šlechtických salónech to lze průkazně doložit v obdobích 1780-1820 , kdy se postupně vytrácejí produkce kapel, dochází ke zúžení na dechové harmonie a mnohé úkoly přebírá klavír, harfa, citera, zpěv a jiné nástroje a jejich ustálené kombinace. Vliv harfy v salónu konce 18. a začátku 19. století je nesporný....