Z komentáře k původnímu LP albu DV 5570 vydanému Supraphonem v roce 1959:
....Ve "Variacích na rokokové téma" se skladatel (Petr Iljič Čajkovskij 1840-1893) ve své tvorbě poprvé hlásí ke klasicismu. Teprve později píše ostatní klasicisticky inspirované orchestrální komposice, suity, Serenádu pro smyčce, Mozartianu...Čajkovského hudební mluva je velmi pregnantní a osobitá. Tím spíše nalezneme zcela konkrétní vztahy mezi "Variacemi" a prvními dvěma z právě uvedených skladeb. Týká se to Čajkovského osobité koncepce melodie. Pojímá ji jako hluboce obsahovou, subjektivně lyrickou a zároveň ji opatřuje typickým ruským koloritem, který se ve "Variacích" výrazně uplatňuje. Stejně tak souvislosti v instrumentaci, zvláště ve využití celých bloků instrumentačních skupin (dřevěná harmonie), jsou tu velmi nápadné. Formálně Čajkovskij zásadně dodržuje klasický typ charakteristických variací, především ve tvaru tématu. Porušuje je však všude tam, kde toho podstatně širší styl romantického projevu vyžaduje. Proto téma na začátku uvádí krátkou introdukcí a i když je pro zapamatování tradičně opakuje, ihned je dále doplňuje dohrou a rozvádí...konečný tvar variací je pěvně sevřený a umělecká ukázněnost se tu snoubí s bohatou fantasií....
Camille Saint-Saens (1835-1921) .... Jednotlivá díla jsou dosti rozdílná kvalitou a výrazovým stylem. Saint-Saens s vytříbeným citem uplatňuje a zušlechťuje klasické formy, nepoužívá však ve výrazových prostředcích nových, moderních prvků. Na rozdíl od jiných svých vrstevníků netvoří v době pozdního romantismu novátorské hodnoty, ale koncentruje a uzavírá svým dílem tvorbu předcházejících generací.K tomu ještě přistupují filosofické principy, jimiž Saint-Saensova společnost tehdy žila; je to období konce století, v umění charakterisované bezvýchodností. Hledání a zvýraznění nepodstatných složek uměleckého obrazu na úkor složek typických, poetisace reality v neskutečné a nepravdivé obrazy, z toho mnohé našlo uplatnění i v díle Saint-Saensově. Zvláště ve velkých cyklických formách, v symfoniích, skladatel zvýrazňuje povrchně líbivou instrumentaci a některé jiné nepodstatné složky uměleckého projevu, což působí v neprospěch díla. Rozpor mezi formou a obsahovostí však bývá vesměs skryt za vynikajícím způsobem zvládnutou komposiční technikou (např. u některých klavírních koncertů). Různost jednotlivých skladeb autorových působí, že ne všude jsou tyto otázky takto vyhraněny. Vytvořil díla, jež na nás působí právě svou výrazovou soustředěností. Mezi ně jednoznačně patří i první "Koncert pro violoncello a orchestr a moll, op. 33". Formálně je zpracován - na rozdíl od mnoha jiných skladeb - velmi úsporně. Výrazná a stručná témata jsou tu zpracována v jednovětý celek, výrazovými a temperovými změnami členěný na několik částí. Příkladně je v tomto díle zvládnuta technická stránka komposice.
Pro tyto skutečnosti a pro bohatý skladatelův lyrický fond je tento koncert stále velmi oblíben.
Jiří Macek